Bezúdržbovost

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."

Úvodní

Ekozahrada

Rostliny

Klub

Kurzy

Doporučuji

Kontakt

sekce: Ekozahrada

Bezúdržbovost
Žili byli tři zahradníci : Trávostřih Sprejomilný, Rýčokop Granulák a Stromokaz Pižlošmik. A jestli ještě nezemřeli, tak bojují s přírodou dodnes.

Tato pohádka nemá nejlepší konec, ale mohlo by to být i jinak. Míru bezúdržbovosti zahrady si totiž VŽDYCKY můžete vybrat sami. Není pravda, že musíte dělat všechny úkony předepsané v odborných knihách nebo popisované v televizním receptáři.

Nemusíte sekat, kosit, zastřihovat, řezat, hrabat, plít, kropit, postřikovat, dokonce ani rýt, hnojit, okopávat a jednotit. Opravdu nic nemusíte! A pokud stále trváte na tom, že musíte, pak jste jednou z miliónů obětí současných klasických zahradních trendů. Dobrovolně jste přijali funkci zahradního otroka. Tito zahradní otroci se dělí ještě do skupin podle typu posedlosti zahradní sterilitou a mrtvostí. Sklony k tomuto zahradnímu sadomasochismu se dají spolehlivě léčit dlouhými pobyty v přírodě s otevřenýma očima a srovnáváním s umělým a nezdravým výsledkem vlastní marné, nenáviděné a nekonečné práce. Ti, kteří to naopak dělají s láskou a rádi mohou přestat číst už teď.

Když se řekne bezúdržbová zahrada, myslí se tím přírodně založená, pro krásu a pro radost z přírody (ačkoliv může i tak mít hodně jedlých prvků). Pravá permakulturní zahrada je jiný případ a je určena k intenzivní produkci jídla a občasnou údržbu vyžaduje - dle vaší volby. O potřebné péči o jedlou (a zároveň okrasnou) permakulturní zahradu je pojednáno v ostatních článcích, a je z nich celkem jasné, že tato péče je také mnohem snazší a příjemnější než klasické způsoby pěstování plodin, žádná otročina. Můžete mít i kombinaci: část zahrady jedle-permakulturní a část přírodně-bezúdržbovou. Nejsou žádné hranice mezi těmito styly, vzájemně se totiž prolínají a lze využít stejné techniky k jejich založení. Tento článek je pro zahrádkáře, kterým jde o tu bezúdržbovost především.

Bezúdržbovost neznamená, aby nedošlo k omylu, že se vám bude trávník sekat sám a příroda ostříhá váš živý plot. Znamená to, že trávník bude buďto: žádný (pro uklidnění dýchejte zhluboka a počítejte do deseti :-)), malý, nebo takový, aby se stříhat nemusel (louka) a živý plot bude volně rostoucí. Louka se může kosit, ale častěji než 1-3x ročně nemusí. Když potřebujete prostor pro děti na hraní, pokosíte plochu velkou jak potřebujete a máte trávník. Stačí vám k tomu obyčejná kosa a deset minut času, jako v minulém století každé druhé osmdesátileté stařence. To je dobrovolná a žádoucí údržba, která na vás netlačí, když nemáte čas. To samé volně rostoucí keře - můžete je i přistřihnout, ale nemusíte. Hlavně z toho nebudeme dělat vědu!

Nerad bych se příliš opakoval, ale stačí se podívat na přírodu. Viděli jste snad na těch nejkrásnějších místech světa s divokou přírodou zpocené zahradníky s batohem plným vercajku? Určitě ne. Příroda se do beznadějného zápasu nepouští a za nesmysly jí nikdo neplatí. Pěstuje velké keře a stromy tam, kde mohou růst velké keře a stromy. Zakrslé keře a stromy pěstuje tam, kde ty velké nejsou vhodné (na skalách, v pohořích, v méně příznivých podmínkách na vláhu, slunce, půdu, atd.). Kyselomilné rostliny rostou na kyselých půdách (vřes, rododendrony, borůvky,….) a vápnomilné na vápenitých půdách. Vlhkomilné v mokřinách a u řek, suchomilné na mezích a svazích.

Co z toho plyne pro nás?

	Kde chcete mít malý strom, tam vysaďte vysoký keř tvořící kmen, nebo málo vzrůstný strom – nebudete ho nikdy muset stříhat a řezat.
	Kde nechcete celé léto zalévat, vysaďte tam suchomilnou a hustou vegetaci. Zastíní si půdu, zmenší tím odpařování a bude spokojená i bez lidské péče.
	Nechcete-li hrabat listí, nehrabte ho. Listí se hrabat nemá, je to škodlivý a nesmyslný návyk. Spadne pod strom pro to, aby zůstalo pod stromem. Listí je výborný mulč a ušetří vám zalévaní. Zlepšuje život v půdě pod ním, rozkládá se na živiny, ušetří vám hnojení a vytváří novou půdu. A na podzim se v něm krásně brouzdá.

	Nechcete-li trhat to, co někteří nazývají plevel, nevytvářejte podmínky ve kterých roste - nenarušujte příliš půdu. Lidé co neustále ryjí a okopávají jsou v podstatě nejúspěšnější pěstitelé plevele. Uprostřed louky nebo v hustém porostu keřů nikdy neroste lebeda ani pýr. Ty jdou pouze ve stopách člověka ničitele a budovatele. Plevel je náš pomocník, který drží pohromadě narušenou půdu. Až zahrada vyroste, nebude pro něj nikde místo. Do té doby mulčujte, nebo vysévejte na obnaženou půdu třeba jetel, vojtěšku, hrách, jakékoliv další druhy zeleného hnojení, nebo směs bujných květin (měsíček, náprstník, slunečnice, amarant, červená jedlá lebeda, mák...).
	Nechcete sprejovat, přihnojovat a zastřihávat růže? Vysaďte si plané druhy a jenom se na ně dívejte.
	Nechcete stříhat odkvetlá květenství trvalek? Nestříhejte je. V přírodě je taky nikdo nestříhá. Když jsou to přešlechtěné druhy a bez řezu nevydrží, pěstujte takové, které vydrží. Uschlé stvoly a květy jsou v zimě přímo kouzelné, když se obalí jinovatkou nebo zapadají sněhem. Kromě toho v dutinách stvolů a stonků přezimuje mnoho druhů užitečného hmyzu (např. slunéčka), který potřebujete na požírání mšic. Na jaře to vše samo zmizí v záplavě nové zeleně.

Příroda ví, co dělá. Důvěřujte jí a moc do toho nešťourejte, ještě se od ní máme hodně co učit.

Několik poznámek ke stříhání a řezu stromů a keřů.

Každé semínko, ještě než vyklíčí, má v sobě uložené informace o celém budoucím životě rostliny. Tyto informace jsou neměnné ve své podstatě, ale realita je navíc formována podle vlivů okolí. Strom má svůj limit kam až vyroste, jak dlouhé bude mít větve, kolik bude plodit a za jakých podmínek je schopen růst. Neexistuje krásnější a romantičtější tvar rostliny, než její přirozený. Může být díky lidskému tvarování rovnější, kulatější, nahnutější, menší, větší – dle něčího momentálního vkusu - jako modelka po dvaceti plastických operacích, ale nikdy nebude krásnější než je krása přirozená, kterou na rozdíl od té umělé cítíme i podvědomě (názory na silikonové modelky, stejně jako na zahrady, se mohou lišit - hádat se nechci, já v tom mám jasno :-).
Pravá krása přírody je tedy v její v přirozenosti a harmonii. Když si usmyslíme, že uřízneme tu velikou větev tam nahoře, je to jako věšet bačkory na vánoční stromeček - harmonie je pryč. Vše živé na této planetě, se v materiální rovině snaží vyjádřit harmonii, nebo přijímat a vydávat energii, pomocí tvaru. Keř i strom ví, do jakého tvaru má vyrůst, aby byl spokojený. Pokud se náš názor neshoduje s jeho, zasáhneme a prosadíme si svou. To je lidská úchylka, projevující se v rodinných vztazích i mezinárodní politice. "Hele Máňo, už je to nějaký moc velký, podrž mi žebřík, já to trochu srovnám do latě ..."

Také jsem kdysi dávno z neznalosti a kvůli všeobecně uznávaným informacím stříhal keře jen tak. Dnes je stříhám jen pokud je to nutné z praktického hlediska, tzn. když se kvůli větvím nedá projít po cestičce, přesahují do silnice, nebo když sousední rostlina je pro mě důležitější pro produkci potravy než větve keře, které jí stíní. Je potřeba najít kompromis mezi praktičností a přirozeností. Tyto náhodné a občasné zásahy se ještě dají omluvit, i v přírodě zvířata něco ožerou, vítr poláme,… Ovšem neomluvitelné jsou nájezdy zahrádkářů stříhajících a řezajících několikrát ročně vše živé do kulaté kostičky prostě protože proto. Někdy jsou stromy a keře vysazené nevhodně, a jejich pravidelný řez je zdůvodnitelný praktickými hledisky. Pak možná stojí za zamyšlení, jestli není lepší je rovnou pokácet a nahradit něčím, co v daném místě poroste jen do žádoucí velikosti a bez řezu. Zákrsky jabloní a jehličnany naplácané na sebe až hrůza je možné vidět na každé druhé zahradě. Sortiment druhů rostlin je přitom tak obrovský, že není možné nenalézt něco vhodného. Například na malé zahradě vysadit jen jeden pořádný velký ovocný strom a podsázet ho mnoha menšími keři s jedlými plody.

Bohužel technické služby spravující parky a veřejnou zeleň jdou přímo odstrašujícím příkladem. Celá stromořadí seřezaná na smutně vyhlížející pahýly, oslabená, s ranami otevřenými houbovým chorobám, bojující o přežití, keře strojně sestříhávané na jednu třetinu, někdy dokonce i uprostřed květu, z ekologicky vyvážených lesíků a posledních remízků u měst se dělají sterilně udržované neživé lesoparky. Všechno listí je v parcích shrabáno až na holou (a proto vysychající a erodující) půdu. Starý strom, na kterém uschne první větev, je odepsán a pokácen, ačkoliv by klidně přežil i vnoučata toho chlápka, který na úřadě o jeho popravě rozhodl... Ano, vím, že lidé potřebují práci, ale nešlo by dělat něco užitečného?

Je naprosto jasné, že je v zájmu výrobců zahradní techniky udržet současné na hlavu padlé zahradní trendy. Jenže motorové vymoženosti produkují škodlivé emise, spalováním fosilních paliv přispívají ke změně klimatu a najde se jen málo lidí, kterým je jejich řev příjemný. Ačkoliv se používá stále častěji stále větší arzenál (mnohdy předimenzované) techniky, s péčí o přírodu to nemá vůbec nic společného. Demonstrovat lidskou sílu a moc proti bezbranným organizmům, které zajišťují základní životní funkce této planety, je hloupost a pouhá ignorance k ostatním lidem a životnímu prostředí.

autor článku: Jaroslav Svoboda, 2004

Ostatní články v sekci Ekozahrada: