|
|
sekce: Kontakt Ekozahrádka rok 2004 Jak vypadá naše zahrádka? Dostávám mnoho otázek
týkajících se naší vlastní zahrady (o kterou
nyní pečujeme s mou ženou), zda je možno ji navštívit, ofotit, nebo uveřejnit v časopisech.
Když zrovna odmítám přijímat návštěvy, jsem
podezírán, jestli náhodou nemám hladce střižený
golfový trávník a sklad chemikálií v kůlně
plné sekaček a kultivátorů :-) . Nemám. A když
si u mě někdo objedná zahradní projekt, bude
jeho/její zahrada podobná jako ta moje? Ne,
nebude. A proč? Protože cizí zahradu navrhnu
tak, aby vše rostlo a fungovalo bez jakýchkoliv
pochybností, dle osvědčených přírodních a
permakulturních metod, zatímco na té své mám
nekonečné možnosti k experimentování s novými
kombinacemi druhů rostlin a keřů. Když u mě na
pozemku něco neroste jak má, je to stejně
hodnotný poznatek, jako když to roste úplně skvěle.
Větší část mé ekozahrady byla věnována
rozmnožování keřů, bylin a trvalek a pokusům
se samovýsevnými (bezúdržbovými) letničkami,
dvouletkami a
trvalkami (na fotografiích to jsou např. vlčí máky
a náprstníky). Touto metodou lze změnit holý
pozemek v nádherně kvetoucí džungli během dvou
měsíců a plynule přejít do fáze divokého
trvalkového porostu a louky, bez boje s plevely. V
tomto porostu také mohou být rovnou vysázené keře
a mladé stromky (jen s důkladným kruhovým zamulčováním
kolem kořenů) které po určité době získají
nad bylinným patrem převahu a zahradní ekosystém
bude přecházet do formy lesní zahrady. Jedná se
tak o zrychlenou simulaci přírodních procesů, při
které celou dobu probíhá sukcese, a rozmanitost
(biodiverzita) je dostatečně velká pro podporu užitečného
hmyzu a živočichů. Je ovšem nutno si uvědomit,
že v některých částech roku odkvetlé a divoké
rostliny vypadají pro zastánce sterilního
zahradního stylu příliš neupraveně. Příznivci
přírodních zahrad naopak takovou proměnlivost
považují za výhodu.
Fotky z roku 2004
|
|
|