"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

sekce: Kontakt

Ekozahrádka rok 2006

    Následující čtyři fotografie kameno-hlíno-špalkového bylinkového kopečku jsou pořízené téměř ze stejného místa, v dubnu, v květnu a druhé dvě v červnu 2006. Již několikátý rok se z něho občas sklízí bylinky, žádná údržba není nutná, ani stříhání odumřelých částí po sezóně, a je čím dál krásnější. Příroda umí zázraky.

    Loni nově osázená mini-předzahrádka (horní foto květen, dolní o měsíc později) a cestička zahradou, vše je zamulčované slámou, která se po pár dnech používání slehne a je velmi příjemná i na chození naboso. A když na ní každý rok na jaře trochu slámy přihodíte, tak je se o ní nemusíte zbytek roku vůbec starat. Okraje se nesekají, ty krásně zarůstají trvalkami. V trvalkových záhonech sláma brzy zaroste a zmizí jakákoliv nutnost jí každý rok doplňovat.

    Letos na jaře na naší zahrádce (dle mého rozhodnutí) vyhrála soutěž o nejkrásnější rostlinu pampeliška. Vzhledem k husté trvalkové výsadbě a mulčování jich tam totiž máme jen několik trsů. Nemáme vůči nim žádné předsudky, nepodléháme reklamě na herbicidy a navíc je jíme. Proto si pampelišek vážíme a jsme moc rádi, že existují. Největší problém dospělých ekozahrad bych viděl v nedostatku "plevele", hlavně jednoletého. Zřejmě bude nutné začít ho vysévat :-)

Foceno 13. a 19.června 2006. Najdete deset rozdílů?

    Výše zmíněná cestička ekozahrádkou je díky trsům nenáročných bylinek během léta doslova sbírkou omamných vůní a esencí - foto červen. Plané jahody si ji velmi oblíbily a z podrostu jiných rostlin na ní stále vysílají své odnože. Vůbec jim v tom nebráníme, jsou chutné, a ty které by na ní nepřežily odsazujeme na jiná místa. Zároveň totiž budujeme na několika hektarech i náš rodový statek a "ekozahradní farmu", takže kam umístit horlivé rostlinky není zrovna problém.

    Když se každoročně v letním čase trvalkový podrost změní v bujnou džungli, potkáváme staré známé rostliny, na které jsme již skoro zapomněli, že zde rostou (červen). Fotky z různých let se mohou podobat, ale přesto je to pokaždé jiné. Za pár let přesně v tomto místě bude krásná mišpule (nyní je tříletá a téměř není vidět), a vegetace se potom přizpůsobí většímu stínu. Rozpoznáte v trvalkách také dva rybízy? Společenství stromů, keřů a bylin ve vzájemné harmonii se v permakultuře nazývá "guild". Z dálky taková rozmanitost může člověku zvyklému na geometrické tvary a hladké plochy připadat jako velký barevný chaos, ale z blízka je to svět sám pro sebe, který příroda každým rokem sama bez další lidské intervence zdokonaluje a propojuje do stále větší síly a krásy.

    Zde vedle terasy u psí boudy vyrůstá guild sestavený kolem třešně. Právě kvetoucí lupina, zvaná též vlčí bob, obohacuje půdu dusíkem a tak stromek hnojí. Slámový mulč mezi trvalkami, který už nyní není vidět a nebude potřeba ani ho nikdy dále doplňovat, posloužil jako prevence proti plevelům při výsadbě trvalek, udržel půdu celoročně vlhkou bez zálivky a rozkládá se na úrodný humus. Doplňován byl jen první dva roky. Mimochodem, celá naše zahrádka i při své bujnosti nepotřebuje za celý rok ani při největších vedrech zalévat. Kromě mulčování za to vděčí právě i té hustotě, která stíní veškerý povrch půdy a zabraňuje vysušování. Dříve jsme jen občas v létě dopřáli zachycenou dešťovou vodu z nádrží zeleninovým záhonkům nebo čerstvě vysazeným rostlinkám, nyní bude sloužit jen k doplňování odparu z nového koupacího rybníčku. Foto červen 06.

Zde budou malinké paloučky, které uvidíte vzrostlé až v příštích letech:

    Nechyběl vám na předchozích fotografiích volný prostor? Nám chyběl, v naší ekozahrádce jsem ho kvůli místu pro další druhy trvalek vědomě oželel. Kompenzovaly to částečně dlaždicové terasy kolem domu (kterým se při focení samozřejmě vyhýbám). Na rodovém statku máme teď prostoru spousty (začínáme na holém poli). Ale protože jsme pěstování své potravy přesunuli již tam (trávíme tam více času), místo bývalých záhonů se zeleninovou polykulturou jsem na malé domácí ekozahrádce založil malé květnaté louky. Na fotce je jedna z nich, čerstvě po vysetí, takže moc květů tam ještě není :-). První rok bude procházet oseté místo tzv. plevelným stadiem, které je pro vývoj trvalek důležité, a teprve druhým rokem je louka už krásná. Výhoda louky je, že můžete třeba kus posekat na nízko a používat jako trávník a další kus nechat jako pestrobarevný záhon, obletovaný motýli, který pokosíte jindy. Příští rok to můžete obrátit a vždy se dočkáte trochu jiné kombinace květů. Louku stačí kosit 1x ročně a na běžné zahradě to dobrou kosou trvá zručnému sekáči pár minut, šikovnému začátečníkovi při dobré technice jen o něco déle (a je to dokonalá pohybová meditace).

Dům v naší zahradě

    K ekozahradě ideálně patří ekodům, ale i v naší zahradě je klasický atriový domek (který by se býval mnohem více hodil ke klasické trávníkové zahradě plánované rodiči), zasloužil by celkovou předělávku na eko-styl, udělat zelenou střechu místo té, do které začne jednou zatékat a musí se natírat. Bylo by možné ho i popnout révou, přísavníkem či břečťanem. Chceme propagovat spíše stavitelství malých čistě přírodních domečků na bázi sláma-hlína. Na druhou stranu i tento má své kouzlo- stavěli ho rodiče a vyrůstal jsem v něm. Vybudovali jsme testovací kořenovou čistírnu, kompostovací toaletu a sbírali dešťovou vodu do nádrží. Wistárie brzy pohltí malý domek (foto napravo a dole), sloužící jako kůlna.

Polovina října: některé keře dostávají krásné barvy, zde je mladá aronie. 

    Z některých trvalek zůstaly už jen vypelichané uschlé klasy (zásadně nestříháme, bydlí v nich přes zimu berušky a jiní tvorové - a ani na to nemáme čas), jiné rostliny teprve kvetou. Zde je topolovka.

    K jakémukoliv případnému šíření či použití fotografií si prosím nejdříve vyžádejte můj souhlas. Jako součást propagace ekozahrad prodávám fotografie do časopisů a na požádání poskytuji články na různá témata. 

 Část zahrady obsahující experimentální kořenovou čističku a koupací rybníček je k vidění po kliknutí sem.

Jaroslav Svoboda, 2006  

  
O webu a jeho autorovi
Ekozahrádka 2004
Ekozahrádka 2005
Ekozahrádka 2006