"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Permakultura ve městě

Města mají ideální podmínky pro pěstování vlastní potravy


Současná města jsou závislá na přísunu potravin a energií ze vzdálených míst, z venkova, nebo z druhé strany zeměkoule. Jejich fungování a přežití závisí na tenkých nitkách záhadně propletené ekonomiky, která nerespektuje životní prostředí, ani etiku poctivého obchodu. Zdravý rozum a instinkt přitom velí mít uspokojené základní životní potřeby na dosah od vchodových dveří.


    Jedlá města? To může být snídaně na balkóně mezi středomořskými bylinkami a dozrávajícími rajčaty v květináčích. Vinná réva obtáčející konstrukci nad vchodovými dveřmi. Oranžové dýně hokkaido vypěstované v kompostu z vlastního kuchyňského bioodpadu. Parky plné chutného ovoce, jedlých trvalek i léčivých bylin. Školky a školy obklopené pohádkovými zahradami rozmanitých chutí a vůní. Městský svět může být mnohem jedlejší, než si umíme představit. Zní to jako sci-fi, protože jsme zvyklí na chladný formální svět plný zákazů, příkazů a sterilních parkových úprav. Zkusme ale odhodit strnulé myšlení, a otevřít se světu, který by chtělo naše srdce. Je něco přirozenějšího a logičtějšího, než vytvářet přírodní krásu a hojnost kamkoliv oko pohlédne? Jedlá krajina, na vesnici i ve městě, dává člověku pocit jistoty a bezpečí. Praktická, a zároveň primárně instinktivní záležitost.



Zelenina, ovoce, semínka, bylinky... proč udržovat pouze okrasnou vegetaci, když i ta jedlá
může být celou sezónu krásná, a ještě ji nakonec sníme?


    Jsme jen ochočené veverky?
    Každý živočišný druh má své přirozené prostředí. Je to prostředí, které mu kromě úkrytu a vhodného mikroklimatu poskytne i dostatek potravy k životu. Vyjímkou jsou například veverky v některých parcích, které tam přežívají ve velkých počtech jen díky krmení, které jim nosí lidé. Tato zvířátka by našla hojnost přirozené potravy pro přežití zimy v původním pestrém lese, ale nikoliv v člověkem udržovaném parku. Jsou závislé na semínkách a oříšcích, jež dostanou od lidí, kteří se tím baví. Jenže co když příští zimu lidé do parku nepřijdou, protože budou marnit čas hraním počítačových her, chatováním na facebooku, nebo sledováním seriálů? Hladové veverky může čekat velmi náročná zima, a jen ty nejzdravější a nejsilnější se dostanou do okolních lesů, kde přežijí, a naučí svá mláďata jak znovu žít přirozeně a v hojnosti, kterou mají ve svých vlastních tlapkách. My lidé, v situaci závislých veverek, také můžeme prchat do okolní krajiny, nebo, narozdíl od veverek, můžeme vědomě vytvářet hojnost potravy i v těch zatím neplodících parcích a městských zahradách.
Pro případ, že by na regály nedorazilo krmení, na které nás naučili...

    Skryté poklady měst
    Na první pohled se může zdát, že města mají nevhodné podmínky a málo prostoru k pěstování jedlých rostlin. Omyl. Město je velký akumulátor tepla, díky obrovským masám betonu a kamení. průměrná teplota je tam vyšší, než ve volné krajině. Vítr je zde zmírněn mnoha překážkami. Teplomilné a citlivé plodiny zde prospívají báječně. Například někteří zástupci neobvyklého ovoce - moruše, actinidie, kdouloně, tomely a muďouly, stejně tak broskvoně a meruňky. Všechny střechy, dvorky i chodníky chytají dešťovou vodu, použitelnou na zavlažování. Každá domácnost produkuje množství kompostovatelného bioodpadu pro tvorbu úrodné půdy. Nahrazením splachovacích záchodů kompostovacími ekotoaletami by město mohlo za rok zúrodnit báječným humusem poušť o vlastní rozloze. Plochy na pěstování se dají najít všude, od balkonů, předzahrádek, teras, střech, okenních parapetů až po parky a kruhové objezdy. Stačí na současný stav aplikovat nejrůznější metody permakulturního designu, a mohou se začít dít zázraky. Vše je již za desítky let vyzkoušené, krásné jedlé balkony, střechy i parky existují snad ve všech světových metropolích. Jak praví klasik "kde je vůle, tam je cesta".



Mišpule a rakytník, nenáročné a krásné dřeviny, vhodné i do chudších půd městských parků.
Zajistí důležité podzimní vitamíny, dají se jíst syrové i zpracovat.


     A co znečištění ve městech?
    Výfukové plyny, průmyslové exhalace a prach mohou člověku brát chuť nejen ve městech pěstovat jedlé plodiny, ale i žít. To, že se stále vyrábějí spalovací motory, hlavní zdroje otráveného vzduchu, je z hlediska již dostupných technologií velká ostuda, za níž vděčíme světové nadvládě ropného průmyslu. Elektromobily a další nové technologie by v brzku mohly tuto situaci zlepšit. Za pozornost však stojí zjištění některých výzkumníků, že již nyní jsou plodiny vypěstované v centrech velkoměst mnohem zdravější, než výpěstky konvenčních venkovských zemědělců. Rozumný člověk si na své rostlinky nenalije jedovaté herbicidy a pesticidy, a rád se vyhne i průmyslovým hnojivům. Městská potrava může mít i lepší parametry než leckterá bio-certifikovaná z velkopěstíren, protože poroste v úrodném humusu a s láskou. Osobní přístup a komunikace s rostlinami posunují hodnotu výpěstků za hranici zaplatitelnou penězi. Potrava pěstovaná vlastníma rukama má bonusový léčivý efekt ještě než je snědená, je to terapie přírodou, kontakt se samotnou podstatou života, s kořeny vlastní existence, což v uspěchaných městech lidem často tragicky chybí.

     Jak mohou současná města přežít?
    Nic co produkuje více znečištění než krásy, konzumuje více než dává, nebo škodí více než prospívá, nemůže dlouhodobě fungovat. Města a lidská sídla všeobecně, tak jak jsou, se v následujících desetiletích musí zásadně změnit, nebo zaniknout. Svým nevědomým konzumem a odpadem ničí zbytek krajiny. Přírodní zákony konají neomylně. Jedním z nich je, že každý nemocný ekosystém se musí zhroutit. Naše lidská společnost a její světová ekonomika je postavená na drancování neobnovitelných zdrojů a boji o moc, tudíž je odsouzena k hluboké transformaci. Jinými slovy, jednoho krásného dne mohou být supermarkety prázdné, čoudící kamiony nevyjedou se svými náklady napříč Evropou, letadla z Afriky a Jižní Ameriky nevzlétnou se svým ovocem pro Prahu, Kladno nebo Bratislavu, Čína nevyrobí další levné plasty, mobily a počítače. Pumpy zavlažující vzácnou podzemní vodou chemická rajčata pod fólií v izraelské a španělské poušti také jednou utichnou, protože jim dochází voda. Bez peněz není života, tak by se dala nazvat extrémní závislot, jaké lidstvo právě dosáhlo. Bohužel peníze jsou pouhá uměle vytvářená iluze, nedají se jíst, až bublina splaskne. Nebyly bychom první vyspělá civilizace, která se zhroutila na svém vrcholu. To není katastrofický scénář, ani zbytečné strašení. Je to šance uvědomit si, že je zbytečné přidávat plyn ve slepé uličce. Města mohou přežít a transformovat se díky vědomě žijícím lidem, kteří změní celou jejich podstatu. Ze závislého přežívání v nezdravém ovzduší výfuků, stresu a shonu, na důstojné radostné žití ve smysluplné přírodní oáze.



Léčivá mateřídouška v chodníku, pampelišky jakožto nejvýživnější jarní zelenina v trávníku...
samé snadno využitelné dary přírody.


Dvě velmi bujné popínavky. Ačokča, nazývaná též paprikookurka, je zástupkyní jednoletých rostlin,
zatímco actinidie, nazývaná minikiwi, zastupuje vytrvalé rostliny.


     Jak se to ve městech dá realizovat?
    Postupně, krok po kroku, kreativně. Čím méně je k dispozici volné půdy, tím více vynalézavosti musíme zapojit. Lze pěstovat i na betoně. Jako snadno dostupné pěstební nádoby mohou sloužit různé květináče, vědra, hrnce, barely, popelnice, pytle, vany, nebo dokonce pneumatiky naskládané na sebe. Vyvýšené záhony plné kompostu budujeme vytvořením okrajů z dřeva, kamenů, cihel, nebo plechu. Vertikálního prostoru bývá více, proto stohujeme prvky nad sebe a hojně využíváme jedlé pnoucí rostliny, od jednoletých fazolí a ačokči až po vytrvalou révu, klanoprašku nebo kiwi. Ploché střechy se dají po statickém posouzení a domyšlení všech detailů potáhnout nepropustnými izolacemi, navézt substrát, a přetvořit v záhony. Pomůže to zároveň k jejich utěsnění, zateplení a využití dešťové vody, která nemusí zahlcovat kanalizace. Každý kousek předzahrádky, pás země u plotu, okolí vchodu do domu, to vše můžeme přeměnit v malinký jedlý ráj. V začátcích je k tomu potřeba i hodně komunikačních schopností a osobní odvaha lišit se myšlením a činy od běžného davu. Jednou budou jedlé parky stejnou samozřejmostí, jako to, že Země je kulatá, ale musíme se postupně vyhrabat z nynějšího "období temna". Přesto si každý může již nyní pořídit malý chov žížal, které urychlí zpracování domácího kompostu. Říká se tomu vermikompost. Dobře založený nesmrdí. Vhodné jsou žížalky hnojní, nebo kalifornské. Násada žížal se dá objednat, na netu najdete i veškeré informace k domácímu chovu v nádobách. Vznikají společenstva lidí zakládající městské komunitní ekozahrady, kde se každý může zapojit, přispět prací, kompostem, a podělit se o sklizeň. Když více lidí propojí své schopnosti, podpoří se navzájem, zvládnou případné legislativní komplikace, a jde to snadněji.

     Permakultura nejsou jen zahrady
    Základní principy trvale udržitelné kultury lze aplikovat na všechny oblasti lidského života, od ekonomiky, vzdělávání, péče o lidi, péče o planetu, chov zvířat až po běžné každodenní činnosti. Základní filosofií je vytvářet hojnost a zisk, aniž by se něco neobnovitelně ničilo, bylo to na něčí úkor, nebo vznikal nerecyklovatelný odpad. Minimum práce, a maximální efekt, to je další permakulturní pravidlo. Někdy je nutné do založení nového ekosystému, koloběhu nebo projektu vložit hodně energie, ale díky vytvoření stability a obnovitelnosti se nám to mnohonásobně vyplatí. Permakultura se snaží zavést propojování, místo oddělování. Sloučení různých metod, zahradních prvků, rostlin a živočichů, vědních oborů, lidských schopností a znalostí v jeden celek vytvoří více přirozeného plynutí energie, než oddělení a uzavření do samostatných specializovaných škatulek, jak je to běžné nyní.

     Kubánská jedlá revoluce
    Krásným příkladem, jak se z krize může stát požehnání, je Kuba. Nastal tam čas rozpadu společenského i ekonomického zřízení. Proběhl chaos i nepokoje, ale mnozí lidé v nouzi rychle pochopili, že se o ně nikdo nepostará. Politici ani zemědělci bez peněz nefungují a nikoho nenakrmí. Mladí lidé už nevěděli, jak se vlastně pěstují potraviny. Požádali starší generaci o pomoc a začali přeměňovat všechny plochy kolem domů na zahrady plné jídla a hojnosti. Není k tomu potřebná žádná víra, politická příslušnost, ani filosofie, je to jen aplikovaný zdravý rozum.


Stále více konzumu a technokracie je utopie,
která se chtě nechtě stává minulostí.

Naopak utopení měst v jedlé i nejedlé zeleni,
je vize pro příjemné žití a přežití,
která se stane budoucností.

A co uděláme s přítomností?




Autor textu a fotografií: Jaroslav Svoboda, 2013

Tento článek byl originálně sepsán pro časopis Můj dům.
Bujná vegetace s paneláky v pozadí focena v pražském Bambusáriu Rosteto.


 




Pro vás, kdo se chcete učit žít ve městech trvale udržitelně, v souladu s přírodou,
nebo se připravujete na budoucí opuštění měst, ale ještě nenastal ten pravý čas,
je určen víkendový seminář o městské permakultuře.
 
Motivace a inspirace pro občasné i každodenní tvoření
své malé jedlé soukromé přírody.

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt