"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
| Úvodní | Ekozahrada | Rostliny | Klub | Kurzy | Doporučuji | Kontakt |
|
|
|
sekce: Ekozahrada Klasika
nebo Ekozahrada
Určitě znáte jaký je to pocit být v přírodě a vnímat krásu a energii všeho kolem, cítit vůni květů, spadaného listí, slyšet štěbetání ptactva, koncert cvrčků na rozkvetlé louce, nebo šumění rákosu na břehu rybníka. Lidé chodí do přírody pro inspiraci, obnovit síly, načerpat energii a pozorovat, jak se mění roční období - nikdy neuvidíte dvakrát to samé. Probíhá neustálá změna, jejímž jediným cílem je více krásy, více energie a více užitku- to je základní princip přírody.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Někdy ani to není dost, a když majitel své snažení vzdá, zahradní systém se zhroutí. To je důvodem, proč tato schémata většinou nadále zůstávají jen v časopisech.
1.
verze sezóny na klasické zahradě Když majitel
na celé léto
odjede, nesekaný trávník přeroste,
zaplevelí
se, nebo bez zalévání za letních veder
seschne. Zeleninová zahrádka bude
k nepoznání,
málo odolné šlechtěné růže
potřebují hnojení a chemický postřik proti
skvrnám
všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné
stromky. Přezrálé ovoce
spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod
stromem. Některé keře zvyklé
na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve
stříhaného živého
plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit
spáry zanedbaného
dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat
chemický herbicid. Taková zahrada
ve výsledném efektu není bez pravidelné
údrž
2.
verze sezóny na klasické zahradě Naopak kdyby se
dotyčný majitel celou dobu o zahradu staral,
každý víkend
by jeho sousedé poslouchali řev travní
sekačky, a podle pohonu stroje by dotyčný buďto dýchal
výfukové
splodiny, nebo utrácel za elektřinu, pokoušeje se
nepřeseknout kabel (nebo k této
zábavě nutil své rodinné
příslušníky), každý večer by
proléval zelený
koberec hektolitry pitné vody a čas od času chemicky vyhubil
pampelišky a trávu
pohnojil granulemi zázračného složení. Ovoce
nasáklé karcinogenními postřiky
proti škůdcům si vesele dozrává na stromě a
déšť z chodníku
odplavuje chemikálii na hubení plevelů do
zeleninové zahrádky, na které si
pečlivý majitel v potu tváře ničí
záda, kolena i nervy nekonečným
pletím a okopáváním. K tomu se
připojuje i boj proti nejrůznějším
nezvaným formám života, od housenek až po krtky.
Statistiky stále se zvyšujícího
prodeje zahradní chemie a techniky nasvědčují tomu, že
sednout si na zahradě
do stínu stromu s dobrou knihou a s ničím chvíli
nebojovat, je přestupek
proti zájmům společnosti. Samozřejmě mnoho lidí teď
se mnou nesouhlasí, ale těch co souhlasit ač neradi budou, je
stejně dost ;
a pro ty jsou určeny tyto stránky. Zahrada totiž může poskytovat
daleko více
radosti než jen nekonečný stereotyp, boj a
zabíjení všeho živého.
Shrnutí: V příkladu č.1 se sice zahrádka odebrala do věčných lovišť, ale majitel si možná odpočinul na pěkné dovolené. Tento příklad představuje typickou prohru v boji proti přírodě na vlastní zahradě. V příkladu č. 2 majitel zůstal doma, trochu se nadřel, zbytečně promarnil čas nepříjemnou prací a stal se sponzorem chemického průmyslu, který mu otravuje řeku ke které chodí na ryby. Ale má trochu kontaminovaného ovoce a zeleniny. Zřejmě si už nenašel delší čas než pár minut týdně, aby se kochal dokonalým trávníkem, jak už to tak bývá a chodci si stejně neváží toho, že jim nepřekáží větve ze vzorně střiženého živého plotu. Ačkoliv pěstuje hodně zelených věcí, v celkovém shrnutí přírodě i životnímu prostředí škodí, protože spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, chemicky upravované vody, spalování benzínu nebo použití zahradní chemie na takové zahradě nemá ekonomické ani ekologické opodstatnění a víceméně se předpokládá, že se tyto činnosti budou opakovat donekonečna. Stačí chvíli vynechat a všechna předchozí dřina přijde vniveč. Z obyčejného zahradničení se stává těžký byznys, a oběť - zahradník amatér na malé atriové zahrádce, snadno propadne fobii, že bez malého multifunkčního traktůrku se sekačkou a bez hektolitrů jedů to prostě nejde. Tento příklad představuje typickou krátkodobou a málo uspokojující výhru v boji proti přírodě, a zároveň prohru lidstva ve snaze o příjemný a zdravý život na této planetě.
Vytvořte zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje (kromě prvních let když ji založíte a než „vyroste“). Takovou, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu.
Zahradu která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí se a voní úplně sama, zdravě a esteticky, protože to jsou základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. A krom toho si ještě uvědomíme, že nic takového jako plevel vlastně neexistuje (viz Jedlý trávník ). Majitel této zahrádky si může vybrat mezi slastným odpočinkem se sklenkou vína ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená „ekozahrada“, po pár letech od založení, uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony- pracují totiž rádi, zdarma a elegantně. Nebo jste někdy viděli přírodu nakupovat v drogerii?
Každý keř i strom potřebuje čas k růstu,
proto začněte co nejdříve.
Zahrada k dosažení svého maximálního
potenciálu potřebuje minimálně 10
let (což neznamená, že už za rok či dva nebude hezká,
funkční a užitečná!). Na oplátku vám
nabídne energii a atmosféru, kterou na běžné
zahradě
nenajdete ani za sto let.
Velice stručně řečeno,
vezmeme-li si příklad z přírody o kterou se nikdo nestará a přesto
je tak krásná (ze zbytků té nedotčené se celosvětově stávají národní
parky) a zkomponujeme svou zahradu z prvků, které se vzájemně
doplňují ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad potřebami a vzájemnými
vazbami rostlin a živočichů a nás, můžeme si ušít zahradu přímo na míru i svým
vlastním potřebám a estetickému cítění. Samozřejmě jsou k tomu potřeba
znalosti mnoha přírodních funkcí a také trocha intuice a představivosti,
ale někdy je to snazší než se zdá.
Receptář nejen na prvních 10 let. Je několik faktorů, jejichž znalost nám pomůže vytvořit dobře fungující zahradu. Správný výběr rostlin je z nich ten nejdůležitější. Mnoho knih a časopisů pro zahrádkáře zdůrazňuje jako kriteria pro jejich výběr pouze vzhled, nároky na vodu a slunce. Ačkoliv i to je samozřejmě důležité, ještě důležitější jsou vlastnosti, kterými rostlina obohatí zahradu jako celek, jako fungující ekosystém. K vysazení rostliny je dobré o ni vědět víc, než že nám na zahradě dobrovolně poroste. Rozhodnete-li se pro ekologicky přínosnou a užitečnou permakulturní zahradu, nesmíte zapomenout na některé další faktory, jako např. : Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz Jak již bylo zmíněno jinde, příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým mi říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají. Každé zvíře má v přírodě svou úlohu a smysl, ať už ho považujeme za užitečné či nikoliv a každé má právo na život a svůj prostor. A ať už si to přiznáváme nebo to popíráme, jsme jako živočišný druh na přírodě závislí. My lidé jsme jediní, kdo má moc vědomě životní prostředí ničit a také naopak -vědomě ho vylepšovat. Při vysazování nové vegetace bychom na potřeby ostatních živých tvorů neměli zapomínat. Mnoho druhů hmyzu potřebuje k přežití určité druhy rostlin, stejně tak jako ptáci k hnízdění a savci k úkrytu. Každá větší zahrada by také měla obsahovat jeden vzdálený kout, který bude ponechán bez lidského zasahování, zarostlý divokou vegetací, se spadanými větvemi, bez jakékoliv údržby.
Poskytování potravy pro člověka Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost rostliny jedlé před čistě okrasnými. K výživě každého člověka je potřeba na naší zeměkouli velký kus pole, ovocného sadu, zeleninové plantáže, několik kusů dobytka a poměrně velké hejno drůbeže. Dobytek i drůbež žere zrní. Obilí na váš každodenní rohlík vyrostlo pokaždé někde jinde -jednou třeba na poli vedle dálnice E50, jindy na dohled z vašeho domu, jindy zas tam, kde byl nedávno zdevastován krásný kus rozmanité přírody a nahrazen polem. Stejná věc jsou i banány, pomeranče, rýže, sója atd., jenže se to odehrává mnohem dál a rozdíl je jen ve větším množství spálené ropy, kterou stála doprava přes půl zeměkoule. Rozmáhající se plantáže a pastviny jsou hlavním důvodem kácení a vypalování posledních pralesů na zemi. Dnes už některé děti ani nevědí, kde se to jídlo v supermarketech bere. Ale čím více jídla nakoupíte, tím více ho někde museli vypěstovat, to znamená zlikvidovat ničím nenahraditelné původní lesy, pralesy, louky a mokřady (a zahubit tak mnoho živočišných druhů), postavit výrobny hnojiv, postřiků, těžké techniky- vyrobit traktory, kombajny, vytěžit ropu na její pohon, vyrobit elektřinu pro zpracovatelské podniky, zajistit lodní, leteckou i pozemní dopravu, síť skladů a překladišť ... a tím to zdaleka nekončí- co třeba obaly, jejich výroba a likvidace (zvětšování se skládek, budování spaloven produkujících rakovinotvorné dioxiny), další transport potravin do prodejen a supermarketů, osvětlení a klimatizace,.... a pak jízda autem na nákupy. Kdybychom šli do extrému, započtěte i neekologická zaměstnání a firmy, které mnoho lidí provozuje, aby si mohli koupit tuto potravu a zajistit tak celý životní styl závislý na supermarketech. V podstatě se dá říct, že vaše potrava toho procestovala víc, než vy za celý svůj život a na její výrobu a prodej byla zničena příroda, kterou naše děti uvidí už jen na obrázcích. Ekozahrada bude ještě více "eko" a permakultura ještě úplnější, když pomůže ušetřit ničení vzdálené země, na které se pro nás pěstuje potrava způsoby pro nás nepřijatelnými. Dost potravy lze vypěstovat i na balkoně, takže co všechno lze dokázat za pomoci přírody a při minimální péči na zahradě, je zatím většinou světa nedoceněné. Vytváření a využívání specifických mikroklimatických podmínek To zahrnuje například větrolamy. Silný vítr příliš vysušuje půdu a mnoha rostlinám nesvědčí. Vhodně vysazené dřeviny fungují lépe než zeď, protože zdi svou pravidelnou linií vytvářejí silné víry, zatímco nepravidelné větve stromů větrný proud doslova rozeberou a zastaví. Dále lze výsadbou významně měnit vlhkost vzduchu v zahradě. Zahrada lesního typu zadrží více vláhy, zatímco plocha osázená skalničkami a nízkou vegetací vytvoří suché pouštní klima. Čím více povrchu půdy je zakryto listy, tím více vláhy zůstane v zahradě. Množství vody odpařené vlivem přímého slunce a větru může být obrovské. Jiné mikroklima se také tvoří i na různých stranách od jednoho vzrostlého stromu. Např. rostlina, která neporoste na severní straně velké třešně, může dobře prosperovat na její jižní straně. Jiné mikroklima je i u zdí a velkých kamenů, které akumulují teplo přes den a vydávají ho v noci. Vlastnosti kořenů pod povrchem půdy Často posuzujeme vlastnosti rostlin podle jejich nadzemních částí, ale to co je pod zemí není o nic méně důležité. Kořeny mohou vést mělce pod povrchem, nebo směřovat do značných hloubek. U stromů bývá kořenová soustava srovnatelná s rozlohou větví. Mnoho rostlin spolu neroste díky kořenové neshodě, jiné si naopak na úrovni kořenů pomáhají. Jako příklad slouží produkce dusíku do půdy. Dusík je pro růst nezbytně důležitý a proto kořeny některých stromů, keřů a plodin spolupracují s tzv. hlízkovými bakteriemi, které na kořenech žijí a produkují dusík pro rostlinu i její okolí. Takové rostliny (např. rakytník, hlošina, čimišník, luštěniny, jetel, atd.) můžeme vysazovat na chudší půdy a zlepšovat tak jejich úrodnost a vhodnost pro náročnější vegetaci), navíc jsou pro nás i pro zvířata tyto rostliny zároveň zdrojem potravy, tedy příklad ideální kombinace pro permakulturu. Kořeny také zpevňují půdu, zabraňují erozi, vytahují živiny z velkých hloubek a po odumření nadzemních částí (listy, stonky, plody,...) je dávají k dispozici do koloběhu života. To samé se děje s vodou, kterou hluboko kořenící druhy pumpují napovrch a přeměňují ji na jedlé šťavnaté plody a listy. Důležité je i to, jak samy rostliny časem ovlivňují PH půdy. Některé nesnesou kyselou půdní reakci, jiné zase zásaditou.
Vždy nejdříve vymyslete takzvanou kostru zahrady, což jsou stromy a vzrůstnější keře, poskytující maximum užitku pro člověka i zahradu, potom naplánujte umístění nižších všestranně přínosných druhů keřů a trvalek, a teprve potom je vhodná doba celou kompozici a zbylá místa esteticky dotvořit okrasnými keři a trvalkami. Zahrada určitě nebude méně krásná, než když to uděláte opačně, jak bývá častým zvykem.
autor článku: Jaroslav Svoboda, 2003
Ostatní články v sekci Ekozahrada:
|
|
|
