"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Klasika nebo Ekozahrada?

Čtení pro váhající

 

    Určitě znáte jaký je to pocit být v přírodě a vnímat krásu a energii všeho kolem, cítit vůni květů, spadaného listí, slyšet štěbetání ptactva, koncert cvrčků na rozkvetlé louce, nebo šumění rákosu na břehu rybníka. Lidé chodí do přírody pro inspiraci, obnovit síly, načerpat energii a pozorovat, jak se mění roční období - nikdy neuvidíte dvakrát to samé. Probíhá neustálá změna, jejímž jediným cílem je více krásy, více energie a více užitku - to je základní princip přírody. Zahrada by nám zcela logicky měla poskytovat podobné vjemy, plus jedlé plodiny.


 

    Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou "stavebnici" v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Proto to co je v časopisech běžně v zahradách neuvidíte. 


    1. verze sezóny na "klasické" zahradě   
    Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují  hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy - v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.

    2. verze sezóny na "klasické" zahradě 
    Naopak kdyby se dotyčný majitel celou dobu o zahradu staral, každý víkend by jeho sousedé poslouchali řev travní sekačky a podle pohonu stroje by dotyčný buďto dýchal výfukové splodiny, nebo utrácel za elektřinu, pokoušeje se nepřeseknout kabel (nebo k této zábavě nutil své rodinné příslušníky), každý večer by proléval zelený koberec hektolitry pitné vody a čas od času chemicky vyhubil pampelišky a trávu pohnojil granulemi zázračného složení. Ovoce nasáklé karcinogenními postřiky proti škůdcům si vesele dozrává na stromě a déšť z chodníku odplavuje chemikálii na hubení plevelů do zeleninové zahrádky, na které si pečlivý majitel v potu tváře ničí záda, kolena i nervy nekonečným pletím a okopáváním. K tomu se připojuje i boj proti nejrůznějším nezvaným formám života, od housenek až po krtky. 

    Statistiky stále se zvyšujícího prodeje zahradní chemie a techniky nasvědčují tomu, že sednout si na zahradě do stínu stromu s dobrou knihou a s ničím chvíli nebojovat nebo se neotrávit, je přestupek proti zájmům společnosti. Zahrada ale může poskytovat daleko více radosti než jen nekonečný stereotyp, boj a zabíjení všeho živého.


Shrnutí: 

    V  příkladu č.1 se sice zahrádka odebrala do věčných lovišť, ale majitel si možná odpočinul na pěkné dovolené. Tento příklad představuje typickou prohru v boji proti přírodě na vlastní zahradě.             

    V  příkladu č. 2 majitel zůstal doma, trochu se nadřel, zbytečně promarnil čas nepříjemnou prací a stal se sponzorem chemického průmyslu, který mu otravuje řeku ke které chodí na ryby. Ale má trochu kontaminovaného ovoce a zeleniny. Zřejmě si už nenašel delší čas než pár minut týdně, aby se kochal dokonalým trávníkem, jak už to tak bývá, a chodci si stejně neváží toho, že jim nepřekáží větve ze vzorně střiženého živého plotu. Ačkoliv pěstuje hodně zelených věcí, v celkovém shrnutí přírodě i životnímu prostředí škodí, protože spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, chemicky upravované vody, spalování benzínu nebo použití zahradní chemie na takové zahradě nemá ekonomické ani ekologické opodstatnění a víceméně se předpokládá, že se tyto činnosti budou opakovat donekonečna. Stačí chvíli vynechat a všechna předchozí dřina přijde vniveč. Z obyčejného zahradničení se stává těžký byznys. A oběť - zahradník amatér na malé atriové zahrádce, snadno propadne fobii, že bez malého multifunkčního traktůrku se sekačkou a bez všech těch jedů to prostě nejde. Tento příklad představuje typickou krátkodobou a málo uspokojující výhru v boji proti přírodě, a zároveň prohru lidstva ve snaze o příjemný a zdravý život na této planetě. 


Řešení existuje !

    Vytvořte zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje (kromě prvních let když ji založíte a než „vyroste“).  Takovou, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu.


    Zahradu která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí se a voní úplně sama, zdravě a esteticky, protože to jsou základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel  bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. A krom toho si ještě uvědomíme, že nic takového jako plevel vlastně neexistuje (viz Jedlý trávník). Majitel této zahrádky si může vybrat mezi slastným odpočinkem se sklenkou čehokoliv ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená „ekozahrada“ po pár letech od založení uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony - pracují totiž dobře, zdarma a elegantně. Nebo jste někdy viděli přírodu nakupovat v drogerii?

    Každý keř i strom potřebuje čas k růstu, proto  začněte co nejdříve. Zahrada k dosažení svého maximálního potenciálu potřebuje minimálně 5 až 10 let (už v počátku začne být hezká, funkční a užitečná, ale ne každý to umí vnímat). Na oplátku vám nabídne energii a atmosféru, kterou na běžné zahradě nenajdete ani za sto let. Řešení tímhle způsobem nabízí nově se rodící styl zahrádkaření a nový pohled na život na této planetě celkově, nazývaný Permakultura.

       Velice stručně řečeno, vezmeme-li si příklad z přírody o kterou se nikdo nestará a přesto je tak krásná (ze zbytků té nedotčené se celosvětově stávají národní parky) a zkomponujeme svou zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad potřebami a vzájemnými vazbami rostlin a živočichů a nás, můžeme si ušít zahradu přímo na míru i svým vlastním potřebám a estetickému cítění. Samozřejmě jsou k tomu potřeba znalosti mnoha přírodních funkcí a také trocha intuice a představivosti, ale někdy je to snazší než se zdá. Daleko snazší než se starat o špatně zkomponovanou klasickou zahrádku alias "vadnoucí trávníkovou prázdnotu". To není jen fantazie, to skutečně jde. Příroda to tak dělala sama ještě než lidé slezli ze stromů a postavili první továrny.  


Ekozahrady jsou opravdu jednoduchý obor
- k odhalení všech jejich principů stačí logika malého dítěte.
Nebo pár základních otázek.
   

    Proč někdo hubí květiny, které rostou samy a jsou léčivé, a vysazují se jiné, které potřebují neustále lidskou péči a nejsou jedlé ani zpracovatelné?  

    Kdo rozhodl, že maceška je hezčí nebo společensky přijatelnější než pampeliška?  

     Proč se do zahrad s neutrální a zásaditou půdou, ve které roste téměř cokoliv, navážejí tuny kyselé rašeliny pro výsadbu zbytečných vřesovištních rostlin, když se tím ničí vzácná rašeliniště a vřesoviště jinde?  

    Proč se na "okrasné" zahrady a do parků vysazují převážně neplodné kultivary keřů a neplodící stromy a lidé si kupují v obchodech drahé, chemicky ošetřené ovoce, dovezené přes polovinu světa? Proč se tedy v parcích a veřejných prostranstvích už nesázejí stromy a keře s jedlými plody pro lidi a ptactvo?

    Proč lidé většinou zahrady zavlažují chlorovanou pitnou vodou za kterou se platí, a dešťová voda nebo šedá odpadní voda (která je hnojivá) se nechává za další poplatek běžně odtékat do kanálu?

    Proč jezdíme na výlety do divoké přírody a na vlastní zahrádce s ní bojujeme?

    Proč se každoročně pracně vysazují okrasné letničky, když existuje nepřeberné množství trvalek?

    Proč supermarkety ve svém oddělení pro venkovní zahradu mezi jinými nabízejí i druhy, které v naší zemi obvykle nepřežívají zimu?

    Proč ve volném čase zahrádkáři na chatách a chalupách o víkendech stříhají, sekají, postřikují a jinak pracně udržují zahrady, když jim už nezbývá další čas je nějak využít? 

    Proč jsou ve „vyspělých“ zemích trávníky jedním z největších zemědělských odvětví na světě, když spolykají obrovské množství vody, chemikálií, ropy, eletřiny, času i peněz a nic z nich není, zatímco milióny lidí a dětí v rozvojových zemích trpí hladem?

    Jaký má smysl průmyslovými prostředky "opečovávat" okrasné neplodící cizokrajné rostliny na vlastní zahradě a současně lhostejně přihlížet ničení okolní původní přírody rozvojem měst, průmyslu, dopravy a zemědělstvím? 

    Proč my máme právo dělat si co chceme a mšice ne? Který živočišný druh vlastně této planetě nejvíce škodí? Působí mšice, housenky, mandelinky, slimáci, hryzci a ostatní „škůdci“ větší škody na této planetě, než současný styl zemědělství a zahrádkaření? 

    Proč si někdo myslí, že keře, stromy a trvalky se musí stříhat, když vznikly v přírodě, kde je nikdo nestříhá?

    Dáte svému dítěti raději méně dokonale vypadající jablko, nebo jedovaté jablko obsahující sbírku chemikálií?

    Chcete jíst zdravě pěstované plodiny, nebo plodiny úplně zbytečně geneticky manipulované, u kterých nikdo neví, co se z toho vyklube? Chcete být každodenně pokusnými zvířátky nadnárodních zemědělských firem, které se zajímají jen o své miliardové zisky?

    Proč se ničí poslední zbytky přírody a kácejí pralesy kvůli zemědělství, zatímco na většině zahrad se nepěstuje ani to, co by rostlo a plodilo úplně bezpracně?

    Je dnešní převládající zahradní styl více o lásce k přírodě, nebo o lásce k motorové technice, o ziscích chemického průmyslu a konzumním nakupování „věcí“? 


    Bohužel laikům je vnucován v zahradních centrech velmi nevhodný sortiment rostlin záměrně, jinak by totiž nemuseli mít chuť utrácet za nepotřebné a předražené doplňky, a to by se nějakému tlustému pánovi s doutníkem v kanceláři jakési chemické korporace nemuselo vůbec líbit. 

    Je na každém z nás snažit se vrátit zacházení s přírodou do stavu, kdy nebudeme cítit závislost na regálech supermarketů. Příroda sama disponuje tak úžasným množstvím energie, že je naprosto směšné aplikovat člověkem vyrobené vodičky a granulky, abychom jí pomohli. Pojďme radějí zasévat do zahrad zdravý rozum, semínko po semínku....


Několik základních pravidel pro ekozahrady

    Je několik faktorů, jejichž znalost nám pomůže vytvořit dobře fungující zahradu. Správný výběr rostlin je z nich ten nejdůležitější. Mnoho knih a časopisů pro zahrádkáře zdůrazňuje jako kriteria pro jejich výběr pouze vzhled, nároky na vodu a slunce. Ačkoliv i to je samozřejmě důležité, ještě důležitější jsou vlastnosti, kterými rostlina obohatí zahradu jako celek, jako fungující ekosystém. K vysazení rostliny je dobré o ni vědět víc, než že nám na zahradě dobrovolně poroste. Rozhodnete-li se pro ekologicky přínosnou a užitečnou permakulturní zahradu, nesmíte zapomenout na některé další faktory, jako např. :

    Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz
    Jak již bylo zmíněno jinde, příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým my říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají. Každé zvíře má v přírodě svou úlohu a smysl, ať už ho považujeme za užitečné či nikoliv a každé má právo na život a svůj prostor. A ať už si to přiznáváme nebo to popíráme, jsme jako živočišný druh na přírodě závislí. My lidé jsme jediní, kdo má moc vědomě životní prostředí ničit a také naopak -vědomě ho vylepšovat. Při vysazování nové vegetace bychom na potřeby ostatních živých tvorů měli myslet. Mnoho druhů hmyzu potřebuje k přežití určité druhy rostlin, stejně tak jako ptáci k hnízdění a savci k úkrytu. Každá větší zahrada by také měla obsahovat jeden vzdálený kout, který bude ponechán bez lidského zasahování, zarostlý divokou vegetací, se spadanými větvemi, bez jakékoliv údržby.

    Poskytování potravy pro člověka
    Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost rostliny jedlé před čistě okrasnými. K výživě každého člověka je potřeba na naší zeměkouli velký kus pole, ovocného sadu, zeleninové plantáže, několik kusů dobytka a poměrně velké hejno drůbeže. Dobytek i drůbež žere zrní. Obilí na váš každodenní rohlík vyrostlo pokaždé někde jinde - jednou třeba na poli vedle dálnice E50, jindy na dohled z vašeho domu, jindy zas tam, kde byl nedávno zdevastován krásný kus rozmanité přírody a nahrazen polem. Stejná věc jsou i banány, pomeranče, rýže, sója atd., jenže se to odehrává mnohem dál a rozdíl je jen ve větším množství spálené ropy, kterou stála doprava přes půl zeměkoule. Rozmáhající se plantáže a pastviny jsou hlavním důvodem kácení a vypalování posledních pralesů na zemi. Dnes už některé děti ani nevědí, kde se to jídlo v supermarketech bere. Ale čím více jídla nakoupíte, tím více ho někde museli vypěstovat, to znamená zlikvidovat ničím nenahraditelné původní lesy, pralesy, louky a mokřady (a zahubit tak mnoho živočišných druhů), postavit výrobny hnojiv, postřiků, těžké techniky- vyrobit traktory, kombajny, vytěžit ropu na její pohon, vyrobit elektřinu pro zpracovatelské podniky, zajistit lodní, leteckou i pozemní dopravu, síť skladů a překladišť ... a tím to zdaleka nekončí - co třeba obaly, jejich výroba a likvidace (zvětšování skládek, budování spaloven produkujících rakovinotvorné dioxiny), další transport potravin do prodejen a supermarketů, osvětlení a klimatizace,.... a pak jízda autem na nákupy. Kdybychom šli do extrému, započtěte i neekologická zaměstnání a firmy, které mnoho lidí provozuje, aby si mohli koupit tuto potravu a zajistit tak celý životní styl závislý na supermarketech. V podstatě se dá říci, že vaše potrava toho procestovala víc, než vy za celý svůj život a  na její výrobu a prodej byla zničena příroda, kterou naše děti uvidí už jen na obrázcích. Ekozahrada bude ještě více "eko" a permakultura ještě úplnější, když pomůže ušetřit ničení vzdálené země, na které se pro nás pěstuje potrava způsoby pro nás nepřijatelnými, a pomůže obnovit a zúrodnit zemi, která již zničená byla. Dost potravy lze vypěstovat i na balkoně, takže co všechno lze dokázat  za pomoci přírody a při minimální péči na zahradě, je zatím málo prozkoumané a nedoceněné.

      Vytváření a využívání specifických mikroklimatických podmínek
      To zahrnuje například větrolamy. Silný vítr příliš vysušuje půdu a mnoha rostlinám nesvědčí. Vhodně vysazené dřeviny fungují lépe než zeď, protože zdi svou pravidelnou linií vytvářejí silné víry, zatímco nepravidelné větve stromů větrný proud doslova rozeberou a zastaví. Dále lze výsadbou významně měnit vlhkost vzduchu v zahradě. Zahrada lesního typu zadrží více vláhy, zatímco plocha osázená skalničkami a nízkou vegetací vytvoří suché pouštní klima. Čím více povrchu půdy je zakryto listy, tím více vláhy zůstane v zahradě. Množství vody odpařené vlivem přímého slunce a větru může být obrovské. Jiné mikroklima se také tvoří i na různých stranách od jednoho vzrostlého stromu. Např. rostlina, která neporoste na severní straně velké třešně, může dobře prosperovat na její jižní straně.  Jiné mikroklima je i u zdí a velkých kamenů, které akumulují teplo přes den a vydávají ho v noci.

    Vlastnosti kořenů pod povrchem půdy
    Často posuzujeme vlastnosti rostlin podle jejich nadzemních částí, ale to co je pod zemí není o nic méně důležité. Kořeny mohou vést mělce pod povrchem, nebo směřovat do značných hloubek. U stromů bývá kořenová soustava srovnatelná s rozlohou větví. Mnoho rostlin spolu neroste díky kořenové neshodě, jiné si naopak na úrovni kořenů pomáhají. Jako příklad slouží produkce dusíku do půdy. Dusík je pro růst nezbytně důležitý a proto kořeny některých stromů, keřů a plodin spolupracují s tzv. hlízkovými bakteriemi, které na kořenech žijí a produkují dusík pro rostlinu i její okolí. Takové rostliny (např. rakytník, hlošiny, čimišník, luštěniny, jetel, atd.) můžeme vysazovat na chudší půdy a zlepšovat tak jejich úrodnost a vhodnost pro náročnější vegetaci), navíc jsou pro nás i pro zvířata tyto rostliny zároveň zdrojem potravy, tedy příklad ideální kombinace pro permakulturu. Kořeny také zpevňují půdu, zabraňují erozi, vytahují živiny z velkých hloubek a po odumření nadzemních částí (listy, stonky, plody,...) je dávají k dispozici do koloběhu života. To samé se děje s vodou, kterou hluboko kořenící druhy pumpují napovrch a přeměňují ji na jedlé šťavnaté plody a listy. Důležité je i to, jak samy rostliny časem ovlivňují PH půdy. Některé nesnesou kyselou půdní reakci, jiné zase zásaditou.

    Promyšlený design
    Vždy nejdříve vymyslete takzvanou kostru zahrady, což jsou stromy a vzrůstnější keře, poskytující maximum užitku pro člověka i zahradu, potom  naplánujte umístění nižších všestranně přínosných druhů keřů a trvalek, a teprve potom je vhodná doba celou kompozici a zbylá místa esteticky dotvořit okrasnými keři a trvalkami. Zahrada určitě nebude méně krásná, než když to uděláte opačně, jak bývá častým zvykem.


Text a foto: Jaroslav Svoboda,
napsáno 2003, doplněno 2011

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt