"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Mahalebka - Třešeň turecká 
(Prunus mahaleb)

    Mahalebka patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 5 různých kultivarů. Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahalo od Malé Asie přes balkánský poloostrov až do střední Evropy.

    Je to opadavý strom dorůstající až 9 m do výšky a až 9 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s dobrou mrazuvzdorností až –30°C. Je to strom s hustou vejcovitou korunou. Letorosty mají zpravidla světle zelenou barvu a vytvářejí se spíše velice krátké větvičky, starší větve se zabarvují do šedohnědé barvy. Listy jsou menší, zpravidla podlouhlé až elipčité a mají světle zelenou barvu. Listy vyrůstají spolu s květy ve svazcích na konci letorostů.

    Mahalebka vykvétá od dubna do května hojnými drobnými bílými kvítky. V době květu je jimi stromek doslova obsypán a tak působí velice dekorativně. Navíc tyto květy vytvářejí  příjemnou, intenzivní vůni. Tyto květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Po odkvětu se vytváří drobné, zhruba 1 cm velké příjemně sladkokyselé, lehce natrpklé plody. ( Pozn. autora stránek - Některé plody jsou dost hořké, jiné vůbec hořké nejsou a jsou více sladké, dají se najít i docela dobré. Selektivním výběrem se dají vyšlechtit kultivary, stejně tak jako z ptáčnic dnešní odrůdy třešní. Ptáčnice jsou také různé strom od stromu, některé se nedají jíst. Podobné je to například s duby. V Anglii prostým výběrem vyhledali a dále rozpěstovali stromy plodící žaludy s velmi nízkým obsahem hořkého taninu, které mohou nahradit jedlé kaštany. U nás je to do budoucna velký potenciál. V Anglii také běžně používají ušlechtilejší mahalebky na zavařování s jiným ovocem atd., naši předkové, jak jsem se dočetl, je jedli zcela běžně.) Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva těchto plodů je fialově černá až černá. Tyto peckovice obvykle dozrávají od července do srpna a brzy po dozrání zasychají a opadávají. Šťáva z plodů zabarvuje do světle až tmavě fialové barvy a proto se používá jako neškodné přírodní potravinářské barvivo.

     Mahalebka není náročná na druh půdy a dobře snáší i částečný stín, takže ji často můžeme nalézt i v hájích a řídkých lesích. Velice dobře také snáší i sušší, málo výživné půdy. Je velice odolná vůči různým nemocem a škůdcům. Pro tyto své vlastnosti se mahalebka často používá jako podnož pro ušlechtilé ovocné dřeviny. U nás se s ní již bohužel setkáváme velice zřídka a jedná se tak o zapomenutý ovocný druh.

Článek pro stránky www.ekozahrady.com zpracoval Vladimír Zajíc z Kutné Hory. 

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt