"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Vědomá volba velikosti ovocných stromů
Povídání o roubování, podnožích a zpravokořeňování


    Sázím ovocné stromky mnoho let, sázím je rád, experimentuji s různými přístupy k jejich pěstování. Získal jsem rozmanité zkušenosti skrze úspěchy i neúspěchy, o hodně dřevin jsem přišel, ze spousty jiných ale sklízíme báječné ovoce. Stále je co objevovat. Nyní mám v plánu se podělit s několika zajímavými zkušenostmi, praxí již bohatě ověřenými, které by vám mohly pomoci při zakládání vašeho jedlého ovocného lesa.

    Začnu od základů. Když si zakoupíte ovocný stromek ve školce nebo zahradnictví, například nějakou roubovanou odrůdu jabloně, hrušně, slivoně, třešně, broskvoně... tak se vždy skládá ze dvou částí, ze dvou různých jedinců - z podnože, a z roubu dané odrůdy. Podnož tvoří kořeny a část kmínku stromku, roub (odrůda) tvoří horní část kmínku a korunu. To má své výhody i nevýhody.



Stará veliká hrušeň a místo srůstu semenáčové podnože s odrůdou.
Kromě místa srůstu si můžete všimnou i rozdílů v kůře roubu a podnože.

    Roubovalo se odnepaměti, a lidem to velmi pomáhalo k rychlé dobré úrodě. Přišel-li kdysi člověk do nějaké odlehlé části země a chtěl se tam usadit, mohl si přinést s sebou v mokrém hadříku větvičky oblíbených ovocných stromů, a naroubovat si je na místní divoké planější ovocné stromy, nebo druhy podobné, kompatibilní. Divoké lesní jabloně nebo hrušně polničky (veliké stromy s malými nejedlými plody), vysemeněné v okolí, měly už roky náskok, kořeny hluboko v půdě. Po přeroubování měl člověk rychle první úrodu, třeba do dvou let. Nová korunka přirůstala rychle. Nemusel čekat od semínka nebo sazenice nového stromku více let, než se dočká prvních plodů. Využil zdravou divokou sílu přírody ke svému zahradničení.


    Když se člověk na pozemku usadil a nebylo tam už co oroubovat, vysel si semínka svých odrůd ovocných stromů a měl dvě možnosti. Buď je nechal dál růst a nechal se překvapit, jak budou plodit. Tak vznikaly nové odrůdy. Nebo je přeroubovat osvědčenou oblíbenou odrůdou z níž vzal semínka, a naklonovat si tím tuto odrůdu v sadu. Překvapuje mne, jak málo lidí ví, co je odrůda, jak vzniká a jak se rozmnožuje, proto to vysvětlím podrobně. Je to nezbytné pro další postup.



Stará jabloň odrůdy Kožená reneta zimní,
roubovaná kdysi na semenáč své vlastní odrůdy.
To byla záruka nejvyšší možné kompatibility podnože a roubu, zajišťující dlouhověkost.


    Z výsevu semen totiž nevzejde ta samá odrůda, ale potomek několika stromů, které se spolu v předchozích generacích opylily. Většinou stromek plodí velmi dobře, navzdory tomu co se běžně říká, ale jedno je jisté - není to kopie té samé odrůdy. Účastníci mých kurzů tuto záležitost nejlépe chápou, když to připodobním k lidem. Takže je to stejné s vaším pohlavním rozmnožováním - vaše děti nejsou nikdy vaší kopií, ale mixem genů vás obou, rodičů, i vašich předků. Pokud byste chtěli svou vlastní kopii, museli byste se nechat klonovat. Z malíčku si nechat v laboratoři vypěstovat sebe sama (no, mělo by to své výhody i nevýhody, naštěstí je to zakázané...). Takže tzv. vegetativní množení, řízkováním nebo roubováním, tedy částí těla, je vždy klonování. Vzniká identický jedinec ve více kopiích. Toto je jediná možnost, jak udržet odrůdu. Všechny ovocné odrůdy všech druhů jsou tedy klony jediného původního exempláře, který měl nějaké zajímavé vlastnosti, byl objeven náhodně nebo cíleně vyšlechtěn, a byl pojmenován jménem. Takže jednoduše řečeno, když máte třeba sto stromků jablka Rubín, všechny jsou geneticky jeden jediný strom "protažený kopírkou".


    Nejjednodušší by bylo řízkování. Ufiknout kus větvičky, píchnout do země, nechat zakořenit. To jde s většinou keřů, třeba rybízy nebo růže takto můžeme snadno množit. Ale ovocné stromky z řízků dobrovolně zakořenit nechtějí. Škoda. Máme více jiných možností jak je množit, ale nejčastější a nejrychlejší je roubování na již rostoucí stromek s kořeny, proto se vezme podnož. Dříve se roubovalo na semenáče, vyrostlé ze semínek krásných velkých jabloní. Podnož se tedy chovala celkem galantně a dovolovala odrůdě na ní naroubované vyrůst ve velký krásný strom a plodit sto let a déle. Pro podnože stromů sázených k cestám se využívaly semenáče z tzv. kmenotvorných odrůd, aby se pod nimi dobře projíždělo, byly vyšší a mohutnější. Mnoho takových velikých jabloní ještě dožívá u silnic. Někteří lidé neroubovali, ale jen sázeli semínka. Neměli pořád ty samé odrůdy, ale plody mohly být také výborné. Když se toto dělá mnoho generací, geny se ustálí a i ze semínek plodí strom podobně jako jeho rodiče. Toho je příkladem výborná stará odrůda Jadernička moravská. Můžeme na tom dále pracovat u jiných odrůd, jako naší předkové, máme-li chuť a větší pozemky. Až potud dobré, dávalo to celkem smysl.


Stromek na extrémně zakrsající pdnoži je hračkou tak na pět let.
Své dobré uplatnění by našel spíše na balkóně v květináči.

    Problém, z mého hlediska (udělejte si vlastní názor) vnáší do roubování moderní velkovýrobní komerce a zmenšování lidských zahrádek. Byly objeveny zakrsající formy ovocných druhů, někdo by mohl říci mrzáčci, kteří zůstavají i v dospělosti malí. Když se namnoží a použijí jako podnože, žádná odrůda na nich nemůže vyrůst větší, než jí dovolí kořeny a kmínek dotyčného mrzáčka. Abych výklad urychlil, v běžných zahradnictvích a školkách je téměř nemožné sehnat dnes jabloň, která není naroubovaná na zakrsajících podnožích. Vyjímkou jsou pěstitelé starých odrůd, kteří roubují na semenáčové podnože, obvykle na Jaderničku. Ale ty objeví jen ten, kdo hledá. Běžní zákazníci zahradních center jsou dnes skoro odsouzeni, jakoukoliv odrůdu jabloně si vyberou, přinést si domů stromek na zakrsající podnoži. Má to zdánlivou výhodu, že zůstane malá, což do malých zahrádek je praktické. Bohužel, životnost takového "frankensteina" je pouze deset až patnáct let. Poté nastává fáze umírání. Ovocný stromek se doslova trápí, nemůže na této podnoži růst. Koruna roste nepřirozeně. Vyžaduje tedy i řez, což u nepoškozené jabloně ze semínka, nebo na vzrůstné podnoži, nutné ani žádoucí není (můj názor i zkušenost, s čímž většina vášnivě řezajících ovocnářů nesouhlasí). U jabloní je používáno několik typů zakrsajících podnoží, některé jsou úplně trpasličí, jiné dovolí vyrůst stromku třeba do poloviční velikosti. U ostatních ovocných druhů bývá obvykle na výběr mezi různými podnožemi. Za nejlepší považuji ty plně vzrůstné, ideálně semenáčové (= podnože množené výsevem semen, ne klonováním). U broskvoní a meruněk se často roubuje na myrobalán, což je vzrůstná podnož, ale může tvořit v okolí nepříjemné výmladky z kořenů. V našem severočeském kraji mi žádné roubované meruňky ani broskvoně dobře nerostou, proto především broskvoně s velkými úspěchy pěstuji pouze ze semen.



Moderní ovocnářství produkuje krátkověké mrzáčky, kteří duši člověka ani naše potomky příliš neoblaží.
Sady tohoto typu vyčerpávají půdu, produkují choroby a jsou odbytištěm obrovského množství chemikálií.

    Množení roubováním nebo očkováním (místo větvičky se "naroubuje" jen pupen, neboli očko) je pro zahradnické firmy výhodné, protože získají desetitisíce stromků stejně velkých, levně a rychle. Mohou se použít napěstované podnože, očka nebo rouby se nastříhají z matečného stromu, rok po naroubování se to řádně hnojí, a jako zázrakem je brzy k prodeji připraveno spousty krásných stromků. Na tom není nic špatného, poptávka je velká. Potíž shledávám ve volbě zakrsajících podnoží a nevědomosti laické veřejnosti, co si vlastně pořizují. Stromky na mrzáčcích nikdy nebudou krásné, velké a dlouhověké, je to pouze spotřební zboží, které sice rychle plodí, ale vyžaduje značnou údržbu. Z mého pohledu je to nesmyslný výdaj práce, peněz a času a neradostný obraz pokřivené přírodní hojnosti. Mám stromy, kde jsem do země píchl jadérko a postavil kolem ochranu proti okusu, a po šesti letech sklízím báječné ovoce. Nic z mých ovocných výsevů nikdy nebylo plané, oproti běžným pověrám, jsou to překrásné odolné a bezúdržbové stromy. Radost usednout k nim při západu slunce s dýmkou a promlouvat s nimi :-). Pro školky je samozřejmě fajn, když se každou dekádu vrátíte pro nové sazenice. Nic není špatně ani dobře, jen by každý měl vědět, co doopravdy chce, nakupovat vědomě. Kupujete-li si stromek, měli byste mít úplně jasno, jak to s ním je a bude.


V prodejnách vypadají všechny stromky podobně, i když mají různé podnože. Typ podnože musí být uveden na jmenovce.
Pokud není, je dost pravděpodobné, že zaměstnanci zahradních center nebudou mít tušení na jaké podnoži to je. Pořizujete-li stromek za účelem zpravokoření, na podnoži nezáleží. Je ale fajn, pokud se místo roubování nachází co nejníže.
Chcete-li ho pěstovat na podnoži trvale, je to zásadní informace.


    Další velké a časté nedorozumění vzniká, když si zákazník v zahradnictví kupuje tzv. vysokokmen. Tyto ovocnářské termíny (zákrsek, čtvrtkmen, polokmen, vysokokmen) se vztahují k výšce založení koruny, ale zaměňují se za označení podnože. Můžete si tedy koupit stromek na zakrsající podnoži, který za deset let odumře, ale protože má korunku řezem založenou až ve výšce dvou metrů (jsou tam první větve), říká se mu vysokokmen. Mnoho lidí od vysokokmenu čeká, že to bude velký strom. Bohužel, je-li naroubován na mrzačící podnoži, korunka sice je vysoko na té tenké tyčce, ale stromek nebude mít možnost růst a brzy, po pár letech plození a řezu, zahyne. Potkal jsem spousty lidí, kteří si takto v běžných školkách nakoupili "vysokokmeny" pro sad, který plánovali i pro potomky, nebo do alejí kolem cest, a přitom nevěděli, že mají řešit podnože. V zahradnictvích to nikdo obvykle zákazníkům nevysvětlí. Chcete vysokokmen, dostanete vysokokmen, ale došlo k fatálnímu nedorozumění. Potomci z toho moc mít nebudou, budou si muset vysadit nové stromy. Vzato z druhé strany, můžete mít i plně vzrůstný stromek, jehož koruna bude založena nízko, a bude se mu říkat čtvrtkmen nebo polokmen. Přesto díky silným kořenům a kmeni vzrůstné podnože vyroste v mohutný strom. Dolní větve však vždy zůstanou ve výši kde byly (růstem se patra větví na kmeni nezdvihají, jak by si někdo mohl myslet) ale budou masivní, tlusté. Jde o to, zda chcete pod stromem chodit a jezdit (u cest například), nebo raději na něj snadno šplhat a mít úrodu trochu níže. K tomu slouží rozhodnutí o výšce koruny i o volbě podnože zároveň. Snad jsem to vysvětlil jasně, je to opravdu velmi důležité.


    Takže co s tím? Do velmi malých zahrádek se s tím můžete smířit, přijmout současnou filosofii, a pěstovat vědomě malé krátkověké roubované ovocné stromky. Nebo, chcete-li přirozenost, raději zvolit ovocné keře (aronie, rakytník, rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, hlošiny okoličnaté, zimolez kamčatský...) a přirozeně menší ovocné stromy jiných druhů (semenáčové broskvoně, višně, mišpule, muchovníky, kdouloně...). A ruku na srdce, opravdu se musíte nechat limitovat místem kolem domku, a nechat krajinu země české plundrovat chemicko-průmyslovým zemědělstvím? Mnozí už neodolali pořídit si velký pozemek, třeba kus pole, a založit si rodový statek plný nádherných stromů, s loukou, jezírkem, houpačkou a domečkem ve větvích pro děti... toužíte-li po tom, považuji to za nejsmysluplnější směr, kterým se vydat. Cesta je otevřená.
    Chcete-li sázet pro sebe i pro potomky velké statné ovocné odrůdové stromy, musíte hledat podnože plně vzrůstné, nebo tzv. semenáčové. Často pořídíte lépe u prodejců starých odrůd na internetu, než v běžných zahradnictvích (čest výjimkám!).


    Druhá varianta je pořídit si stromky na zakrsajících podnožích, a zpravokořenit si je. Umožnit odrůdě, aby pustila své vlastní kořeny (své "pravé" kořeny), a zbavit se tak podnože. Dělám to zásadně vždy, mnoha způsoby. Nejjednodušší možnost pro začátečníky je zasadit zakoupený stromek hlouběji, tak aby místo roubování bylo nejméně 10cm, ideálně 20cm a více pod povrchem půdy. Není zcela zaručené, že stromek zpravokoření, ale je to časté. Šance je velká. Zvláště když trochu na části kmínku odrůdy která bude pod zemí, narušíte kůru. Uděláte malé zranění, nebo se doporučuje omotat tam kousek měděného drátku pro přiškrcení (to nemám vyzkoušené). Z místa tohoto narušení kůry nebo přiškrcení se snadněji vytvářejí stromku kořeny.


    Je to přesný opak, než vám doporučí při koupi stromku. Základní ovocnářskou poučkou je mít místo roubovaní dostatečně nad povrchem půdy, aby stromek zpravokořenit nemohl, a zůstal malý (očekává se, že si to každý přeje, což tak opravdu může být, vyberte si). Setkávám se ale často s fámou, že stromek zakopaný hlouběji, s místem roubování pod zemí, může zplanět, když zpravokoření. To je úplný nesmysl. Odrůda je fyzicky odrůdou, ať má vlastní kořeny nebo ji živí podnož. Když se zbaví podnože, uleví se jí, začne víc růst, ale nezmění své geny ani typ plodů. Z bělocha se také nikdy jen tak nestane černoch, alespoň ne doopravdy. Může to tak jen vypadat díky makeupu nebo plastické operaci, ale buňky a geny v těle jsou stále stejné. Tato častá fáma o zplanění stromku je podobný příklad iluze. Roubované zakrsající stromky totiž moc nerostou a brzy plodí, protože podnož jim víc živin a možností pro růst nedopřeje. Avšak když pod zemí zpravokoření, zbaví se omezení podnože, dočasně odloží plození, a začnou dál růst. Žádná trpasličí podnož je už neomezuje v rozletu. Stromek který plodil, najednou přestane na pár let plodit, a bují mu zeleň. Kdo nechápe co se děje, začne stromek usilovně řezat a dožadovat se plodů. Tragický a pracný omyl obvykle končící ničením stromku nesmyslným řezem, frustrací majitele, a fámou, že stromek zplaněl. Přitom jen chtěl růst jak má, dlouho žít, a plodit pro potomky. Jen ta volnost v tom procesu chyběla.
    Leckteří lidé, shrbení cestou do práce, se také cítí podobně, jako z pudu sebezáchovy plodící stromky na zakrsajících podnožích. A možná by si tak přáli se na všechno vykašlat, a pořádně zpravokořenit... Někdo začne stromy, někdo sebou, hlavní je prokouknout iluze a začít.



Pět let stará pravokořenná odrůdová jabloň, zbavená podnože.
Roste bujně a hojně plodí. Koruna je vzdušná a rozložitá i bez řezu.
Větve se mohou i s úrodou ohnout, a přesto se nezlomí.
Řezem zkracované větve rostou nepřirozeně a více se lámou.
Strom si může sám určovat, jak chce růst, a umí to dobře.


Více detailů o ovocných stromech, jejich sázení a zpravokořeňování, v případě potřeby najdete v mé knize Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku. Fotonávod na základní pokus o zpravokořenění na místě, spolu s aplikací ochrany proti okusu, najdete v článku o ochranách.


Zde je článek z Pravého Domácího Časopisu o zpravokořeňovací metodě, která trvá celý jeden rok, je potřeba věnovat jí péči, ale vyprodukuje rovnou několik pravokeřenných sazenic z jedné matečnice. Obrázek odkazuje na pdf soubor s článkem. Článek je zde uveřejněn se svolením PDČasopisu.




Text a foto: Jaroslav Svoboda (2017)


 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt