Přírodní nátěry dřeva

Staletími ověřené tekutiny získané destilací ze dřeva a olejnatých semen

Rád bych se podělil o nadšení z vlastnoručně míchaných olejových nátěrů dřeva
a předal své zkušenosti a výsledky výzkumu :-).
To je záměr tohoto článku.

Zájem o různé dřevostavby mi na jednom z pozemků vyvrcholil v minulém roce dokončenou hrubou stavbou srubu a dílny. Dřeva je na takovém srubu k natření opravdu hodně, což mne donutilo vážně se zamyslet nad nátěrovými hmotami. Každého kdo má dřevěnou fasádu, pergolu, plot, roubenku nebo jen zahradní nábytek, by mohlo zajímat, co z toho vzešlo.

Náš srub je natřen od minulého roku, v den psaní článku právě natírám opodál stojící dřevěnou dílnu. Ačkoliv jsem se už myl, stále trochu voním jako pradávný skandinávský natěrač... možná i český. Kdysi se tu, narozdíl od posledního století, opravdu vyráběly kvalitní nátěry. Destilační pece na dřevní dehet a terpentýn prý stávaly u každé vesnice, jak praví historické výzkumy.

Srub stavěla firma Haniš srubové domy s.r.o. a jsem spokojen (kdyby to někoho zajímalo...)

Umělé lazury a laky jsem zavrhl rovnou. Mám rád produkty co nejvíce na přírodní bázi, abych nepřispíval toxickými látkami do životního prostředí, a také už nikdy neplánuji mít ve své realitě zvětrávající odlupující se nátěr, který je nutné před opravou zbrousit. V mládí na rodinném domku, který postavili rodiče, jsem se otroctví loupavých nátěrů nabažil dostatečně. Také na brigádách za oceánem jsem kdysi dávno několik týdnů odstraňoval staré nátěry na dřevěných domech a pergolách. Škrabka, bruska, případně chemické rozpouštědlo... fuj. Příjemnější verze je prostě to jen omýt vodou a po vyschnutí znova přetřít, to si s přírodními oleji vsáknutými hluboko do dřeva můžete dovolit, nic se nikdy neloupe.

Kudy se ubíraly mé myšlenkové pochody? No, jedovaté zbytky těch chemických barev tu budou s námi v půdě a vodě možná navždy. Nátěr se rozpadne na skoro neviditelné kousíčky, ale těžké kovy z něj zůstávají kolem nás, pro příští generace. To není moc udržitelné, naštěstí trendy se neúprosně přiklánějí k zdravé logice. Vylučuji proto nyní ze hry cokoliv, co vytváří na povrchu dřeva přilepenou vrstvu, nebo co obsahuje jedovaté a umělé příměsi. Nedýchající ochranná vrstva laků a lazur dříve či později popraská a voda pod ní páchá škody snad větší, než kdyby to natřené vůbec nebylo, a renovace je zbytečně pracná. Dřevo je nádherný přírodní produkt, dýchá a voní. Proč ho uzavírat, a kombinovat s nepřírodními substancemi, a tím z něho činit toxický odpad, až jednou doslouží? Když už si stavíme dům ze dřeva, dřevo by mělo zůstat zdravým dřevem. Když už platit za nátěrové hmoty, tak raději podpořit ty zdravější.

Hledal jsem proto mezi variantami přírodních olejů, silic a vosků, které se vsakují hlouběji do dřeva a dají se obnovit pouhým dalším přetřením, bez broušení. Měl jsem kladné zkušenosti s různými předmíchanými plus mínus přírodními olejovými nátěry z minulých let, z různých dřevěných přístřešků, zahradních altánů a nábytku. Ale je rozdíl natřít venkovní židli, malou chatku, nebo veliký srub. Na domě je výsledek víc vidět, a štětcem protečou hektolitry nátěru za hodně peněz, stojí zato mít v tom jasno.

Objednal jsem si vzorky přírodních olejových nátěrů předmíchaných, od jedné známější německé firmy, která tyto produkty nabízí, a "obětoval" jsem jednu stěnu srubu na pokusy. Bohužel jsem byl zklamán nepřirozeně vypadajícími odstíny barev, které to vytvářelo po zaschutí (na obrázku ty do oranžova), a kresba dřeva také moc nevynikala, respektive zcela zanikla, bylo to takové mlžné.
Rozhodl jsem se tedy pátrat po základních složkách, z nichž se tyto nátěry dají míchat. Následkem toho jsem minulý rok experimentoval s různými kombinacemi přírodních olejů, pigmentů a přírodních rozpouštědel, v exteriéru i interiéru. Výsledkem mého snažení bylo, že jsem objevil to, co je dávno objeveno už stovky, možná tisíce let.

Všechny názvy základních nátěrových tekutin jsem již znal, ale neměl je spojené s ničím praktickým. Dřevní tér, lněná fermež, terpentýn, hliněné pigmenty... Podrobněji později popíši tyto jednotlivé složky, z nichž si nátěry míchám. Jen musím zmínit, že můj děda říkal ze zvyku terpentýn z nějakého důvodu každému chemickému ředidlu, tér byl pro něj jen jiný název dehtu z ropy, a fermež do fermežových barev byla jak známo obohacována pro lepší vysychání přídavky těžkých kovů (hlavně olovo), takže pro mne tyto látky byly tabu. Až nyní jsem se setkal s jejich původní, pravou přírodní verzí. Takže pokud máte v hlavách také ty "moderní" verze, zapomeňte na ně nyní.

Základem nátěrové směsi na venkovní dřevo je dřevní tér + lněná fermež + terpentýn v poměru 1:1:1. Změnou poměrů lze nátěr dělat řidší (vsákavější) když dáme více terpentýnu jakožto rozpouštědla, nebo tmavší, když zvýšíme podíl téru vůči fermeži. Na první nátěr používám tento třetinový poměr od všeho, krásně se vpíjí a dřevo po něm úplně ožívá. Druhý nátěr, nejdříve po několika týdnech důkladného zaschnutí, lze udělat stejný, nebo hustší, s menším množstvím terpentýnu. To je třeba vyzkoušet, záleží na savosti vašeho dřeva. Smrk na rozpraskaném srubu určitě saje jinak než tvrdý vyhlazený dub nebo buk nebo akát. Když si namícháte různé zkušební poměry, i bez předchozích zkušeností brzy najdete, co je pro váš případ nejlepší. V Norsku se tím natíraly lodě, domy a typické vysoké dřevěné kostely, některé stojí dodnes, se stářím přes tisíc let. Co se týče testů, nevím o žádném osvědčenějším nátěru. Tyto složky jsem sehnal i v baleních po 25 litrů na eshopu www.cestadreva.cz a mohu osobně jejich výbornou kvalitu doporučit. Začali nabízet tuto trojkombinaci olejů i ve smíchané podobě pod názvem HipsTér.

Tento trojkombinační nátěr (já si ho tedy rád míchám sám, protože mě to baví) je při míchání i aplikaci velmi tmavý, díky téru, který je prostě v tekuté formě úplně černý. Trochu jsem se nejdříve zděsil, protože jsem plánoval srub spíše světle hnědý. Ale po chvíli se to vpije do dřeva a taková středně tmavá barva se mi moc líbila, nádherně vystoupila kresba dřeva. Spokojeně jsem opustil zkušební kládu, s rozhodnutím takto natřít příští měsíc celou stavbu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po týdnu tuto kládu uviděl a po tmavosti nikde ani památky! Byla prostě jen zažloutle dřevěné barvy! Tér po pár dnech začne na většině dřev světlat, nevím kam se ta čerň ztratí (doufám že nasákne a impregnuje buňky dřeva), ale vizuálně je prostě fuč. A to se mi nelíbilo, tento zažloutlý odstín jistě mnoho lidí nadchne, ale já se zrovna před týdnem zamiloval do té hnědočerné s výraznou kresbou dřeva...

Musel jsem učinit radikální krok, a objednat různé horninové pigmenty. Prodávají je specializované obchody (lze najít na internetu) na váhu jako prášek, jsou vlastně barevné "hlíny", které se těží v různých místech světa. Jsou to například různé oxidy železa, a jsou zcela nejedovaté, světlostálé, výborně se rozpouští v olejích. Mne zaujaly hlavně odstíny nazývané umbra - hnědá, tmavěhnědá, světlehnědá, červenohnědá... Čím více jsem experimentoval, tím jsem toužil po tmavější barvě, proto jsem do těchto umber přidal i pigment kovářské černě (asi bude fungovat jakákoliv přírodní čerň). A teprve potom jsem byl spokojen. Pro dosažení trvale hnědých nebo jakýchkoliv tmavších odstínů dřeva používám několik polévkových lžic těchto pigmentů na jeden 10l kbelík nátěru. Chcete-li opravdu tmavý, musíte dát víc než to. Osobně jsem chtěl ještě tmavější nátěr, než nakonec vyšel (na fotce štítu nahoře je to tmavé čerstvě po natření, po dvou týdnech je polovina tmavosti pryč - díky zesvětlání téru), prostě to zesvětlává vždycky víc, než jsem čekal, že je vůbec možné.

Zjistil jsem, že v mém případě další lžíce navíc nebo míň už pak nehraje roli, a odstín je poměrně konstantní, takže míchám různé tmavší odstíny umber a kovářskou čerň bez přesného měření množství. Dokonce jsem se snažil být hravý a měnit pro různé strany domu poměry pigmentů, ale rozdíl při této tmavosti není moc poznat. Pokud se vám zalíbí světlejší odstíny, máte na výběr z velké škály tónů a zřejmě na dávkování bude více záležet. Ty načervenalé pigmenty se dobře prosadí vždy i ve směsích několika pigmentů. Při testování tomu opravdu dejte čas, za dva týdny to bude vypadat zcela jinak než čerstvé!!!

Práškové pigmenty (tyto od firmy Kreidezeit) se musí, pro kvalitní rozpuštění, nejprve rozmíchat štětcem na dně kbelíku s trochou fermeže nebo teprentýnu (trvá to jen minutu, krásně se mísí), a až potom dolít objem zbytkem tekutých složek. Pigmenty nejsou jen na okrasu, pomáhají chránit dřevo před UV zářením, a do každého venkovního nátěru je doporučeno je přidávat, i kdyby se tón v případě těch světlejších ani nijak výrazně nezměnil.

Je nutné provést dva nátěry, s odstupem alespoň týdne. Někde jsem měl odstup i rok, a to už je trochu moc dlouhá doba (ale nic se vlastně nestalo). Ten první se vsákne hluboko, a má po čase matný zvětralý povrch. Ten druhý už udělá lepší efekt, vypadá kompaktněji a více se leskne (lesk také časem ubývá, ale už ne úplně).

Natírám běžným způsobem, velkým tlustším kvalitním štětcem, snažím se, aby se co nejvíce nátěru vpilo do dřeva, v případě srubů a roubenek i do prasklin v kládách. Tento nátěr mě velmi překvapil svou "vůní", která voní i smrdí zároveň. Po pár dnech natírání jsem si zvykl (závislost to určitě není, jsem spíše rád, když to čuchat nemusím), ale ve srovnání s pachem chemického ředidla je toto opravdu balzám.

Všechny natřené plochy každý rok sledujeme a když začínají jevit známky vyšisování, nátěr jakoby mizí, tak neváháme s obnovou. Každé dřevo ho jistě nasaje jiné množství a jinak se to bude chovat. Zde doceníme, že lze povrchy jen omýt mýdlovou vodou a ostříkat hadicí, a po vyschnutí bez broušení znovu napustit přírodními oleji. Ale i tak, málokoho baví pořád něco natírat, proto je nejlepší mít dřevo v suchu a ideálně i stínu.

Jak se všude odborně píše (pouze v reklamních letácích výrobců nátěrů to nebývá), neexistuje nátěr, který by zachránil dřevo, jež je špatně chráněno proti vlhkosti. Konstrukční ochrana dřeva se tomu říká. Pořádné přesahy střech, zastřešené pergoly, dřevníky, zimní zahrady, letní kuchyně... to vše nalepené přímo na dům z různých stran je nejen velice praktické, ale ušetří to nutnost na těchto místech každých několik let nátěry obnovovat. Když se to dobře vymyslí, vzhled domu to může pozvednout. Pro mne je to další etapa poté, co bude srub dokončen. Nejde mi o to, aby byl středobodem pozornosti, ale aby byl maximálně začleněn do zahrady a vyžadoval minimum údržby (nějaká bude vždy, jako s každým domem).

Dílna (stodola) - první nátěr. Díky dostatečnému množství pigmentů už to moc nezesvětlá a druhý nátěr ji ještě ztmaví.
Pokud máte rádi světlé nátěry, bude to vypadat hodně podobně při prvním nátěru díky téru,
ale použijete-li jen světlé pigmenty (hlavně kvůli ochraně dřeva kvůli UV záření),
za pár dnů až týdnu se své světlosti dočkáte. Ale stále se to bude trochu měnit,
a při dalším nátěru někdy za pár let to můžete natónovat zase jinak.
Je lepší být v klidu a nebrat to zas tak vážně, je to jen hra.

Dřevní tér, neboli dřevní dehet - vyrábí se z pryskyřice jehličnatých stromů, hlavně kořenů borovice, podobně jako dřevěné uhlí, za nepřístupu vzduchu a vysoké teploty (suchá destilace dřeva). Kdysi i u nás ho vyráběli dehtaři a smolaři. Je antiseptický, v lidovém léčitelství se používal u lidí i zvířat na rány proti zanícení. Dřevní tér v nátěru chrání povrch dřeva proti povětrnosti, hnití, houbám, škůdcům a UV záření. Ale pozor, voní (smrdí) velmi intenzivně uzeným pachem. Potřísněte se térem v kombinaci s terpentýnem a od uzené makrely vyválené v čerstvém jehličí vás po čuchu ani vlastní žena nepozná. Po pár dnech až týdnech ten pach ze dřeva vyprchá, ale do interiéru se stejně nikdy nepoužívá.

Lněná fermež - je vařený olej ze semínek lnu, s malým přídavkem sikativu (sušidla). Fermež je jeden ze základních nadčasových olejů k ošetření dřeva. Povrchovou vrstvu nasákne a postupně vytvrdí, při zachování "dýchání" dřeva. Zvýrazňuje kresbu dřeva. Zpomaluje nasákavost vodou. Časem žloutne do jantarových tónů. Oproti téru a terpentýnu je téměř bez výraznější vůně. Shánějte vždy fermež bez obsahu olova, které se přidávalo pro rychlé schnutí.

Terpentýnový olej balzámový - je to esenciální olej, přírodní ředidlo, rozpouštědlo, vyrobené taktéž destilací dřeva. Je čirý a intenzivně voní jehličím a pryskyřicí. Přidává se i do úklidových prostředků. Pro ředění nátěrů a čištění nářadí lze použít i pomerančový olej, který nádherně voní, ale je dražší. Vůně obou brzy vyprchá.

Pokud chcete experimentovat, lze přimíchávat i tungový olej, vyráběný z čínských ořechů. Nátěr s přídavkem jedné desetiny tungového oleje je po natření jaksi "mastnější a lesklejší" a má údajně dobré vlastnosti pro vytvrzení a chránění dřeva. Udělal jsem experimentální nátěry, čas ukáže zda je tam nějaký rozdíl "s nebo bez" tohoto oleje.

----------------------------------------------

Do olejových nátěrů se přidávají i tzv. sikativy, neboli sušidla, pro lepší vysychání. Není to nutné, zvláště pokud je teplo a léto, když natíráte. Bez sušidla zaschne olej na dřevu za dva až několik dní, se sušidlem už za den. Delší doba zasychání je nepříjemná pokud hrozí zaprášení lepivého povrchu. Většina zakoupených předpřipravených nátěrových olejů v sobě už pro pohodlnost nějaký sikativ má, včetně každé fermeže. Dříve se používaly do barev sušidla na bázi olova, což je činilo velmi jedovatými, a mnoho běžných nátěrů na pultech obchodů olovo stále obsahuje. Dnes se už pro přírodnější stavby, zdraví lidí a ekologické důvody používají jiná složení, více-či méně, doufejme, že méně nebo vůbec, zdraví škodlivá. Jsou to kovové soli organických kyselin (= manganové, kobaltové, zirkoniové, kalciové a zinkové verze). Kobalt, nejpoužívanější z nich, kterým se například barví sklo do modra nebo červena, bývá obviněn z mírné nebezpečnosti. Wikipedie praví o kobaltu toto: "Stopové množství kobaltu je důležité pro řadu živých organismů včetně člověka. Koncentrace několika desetin miligramů kobaltu na kilogram půdy prokazatelně zlepšuje zdravotní stav pasoucího se dobytka. Kobalt je také součástí jednoho z důležitých členů vitaminů skupiny B, vitaminu B12. Otrava kobaltem může nastat pouze v případě vystavení organizmu velkému množství kobaltu. Kobalt se přitom může do organizmu dostat v potravě, vdechováním prachu či aerosolu nebo při dlouhodobém kontaktu s pokožkou. Příznaky otravy se pak projeví obvykle po několika týdnech nebo i měsících trvalé expozice vysokými dávkami kobaltu. Obvykle se proto mohou vyskytnou prakticky pouze v průmyslových provozech pro zpracování kobaltu nebo jeho sloučenin. Při dlouhodobé expozici prachem byly pozorovány problémy s dýcháním podobné astmatu nebo trvalejší problémy, jako je plicní fibróza. Stálý kontakt s pokožkou může způsobit podráždění a kožní vyrážky, které jen pomalu mizí." Z toho vyplývá, že troška kobaltu v nátěru, pokud se jím nebudete polévat, by neměla působit žádný problém ani při aplikaci, a už vůbec ne z natřeného dřeva. Je povolený i pro dětské hračky. Pozor byste však měli dávat, pokud byste brousili velké množství tímto napuštěného dřeva. Ale to platí o každém nátěru, a každém prachu. Rozumný člověk mající rád své plíce vždy použije kvalitní obličejovou masku s odpovídajícími filtry, nikoliv jen roušku, při jakémkoliv větším broušení. Jelikož je kobalt pro zdraví půdy i živočichů nezbytný, usuzuji z toho, že dřevo, které jeho nepatrné množství obsahuje, lze vpohodě kompostovat i spálit a popel nebo kompost využít s prospěchem na zahradě.

Ještě zmínka k interiérům, tam se mi osvědčil světlicový olej (saflorový), vyrobený ze semen světlice barvířské. Také ho objednávám po 25 litrových kanystrech, a ředím ho pomerančovým olejem, protože řidší se lépe při prvním nátěru vpíjí, a krásně to voní. Můžete ředit terpentýnem, ten také voní, ale pokud s ním natíráte dva týdny fasádu venku, pomerančový olej je potom uvnitř jako za odměnu.
Druhý nátěr světlicí ředím méně nebo vůbec. Dřevo takto natřené skoro vůbec nemění odstín (jen je tmavší jako když se namočí třeba vodou), narozdíl třeba od nátěru lněným olejem (přírodní fermeží), který hodně žloutne.

Tam kde chci omyvatelné plochy zdí a dřevěných předmětů, třeba v kuchyni nebo koupelně, tam jako druhou vrstvu používám voskoolejový nátěr od firmy Osmo (nebo jen ten, ve dvou vrstvách). Zkoušel jsem rozpouštět včelí vosk a míchat ho s oleji, ale nikdy se mi nepodařilo docílit toho, aby na natřeném zaschlém povrchu po styku s vodou nevznikaly skvrny. Osmo olejovosky to umí, jsou stálé a omyvatelné, nevím jak to dělají, ale fungují skvěle. Smrdí při aplikaci nepřírodně, ale věřím, že je to hlavně rozpouštědlem, které brzy vyprchá a na dřevu zůstanou ty přírodní složky.

Opalování dřeva
Bylo mi několika lidmi po napsání tohoto článku připomenuto, že zvýraznění kresby dřeva lze dosáhnout opálením povrchové vrstvy plamenem z hořáku. Následně lehce najemno obrousit a napustit oleji. To mohu potvrdit, zkoušel jsem. Jen jsem neměl ambice dělat to na celém srubu, stačí mi to jak to je, ale na menší projekty je to báječné. Japonská pálící metoda zachází ještě dál a důkladně se spálí povrch dřeva i trochu hlouběji, dojde k zuhelnatění, následně se kartáčuje a napouští oleji. Je to pracné, ale efektní a dřevo je tím důkladně konzervováno proti povětrnostním vlivům, a je překrásně tmavě černo-zlaté.

Zkoušeli jsme s pomocníkem lézt do štítu na žebřících, ale bylo to hodně nepříjemné.
Ze země to vypadá snadné, shora je to zatraceně vysoko, a desetimetrový žebřík se dost prohýbá.
Pronájem vysokozdvižné plošiny typu Denka Lift z půjčovny byl úžasný nápad, je s ní zábava, ovládáte si ji sami z koše, létáte kolem stavby jako v balónu, můžete si shora vyfotit zahradu nebo si užívat výhledy do kraje, dá se přemisťovat na kouli za autem, opravdu jsem si to užil :-).

Závěrem bych jen poznamenal, abych si už ušetřil další vaše dotazy, že nejsem nějakým horlivým propagátorem srubů,
jen mi to připadalo zajímavé a chtěl jsem si jeden vyzkoušet. Je to přírodní stavba, kterou si lze snadno objednat,
neměl jsem čas řešit slaměné balíky a míchat hlínu, potřeboval jsem větší prostory, a měl jsem zrovna pár milionů navíc (poslal jsem dál můj rodný betonovo-polystyrenový dům na kterém jsem od malička s taťkou něco dodělával a opravoval). Izolováno je mezi kládami konopím, krovy a podlaha v patře dřevitou vlnou (Pavatex).
Základová deska domu je plovoucí, z drátkobetonu, na pěnoskle.
Celá základová deska tedy může sloužit k akumulaci tepla
a do podlah se nemusí dávat žádná izolace (skvělý způsob jak se vyhnout polystyrenu). Vyhnul jsem se i podlahovému topení. Sokl pod dolní kládou je izolován zevnitř 5cm tlustými korkovými deskami, z venčí tento sokl a bok základové desky je izolován 6cm tlustým deskovým pěnosklem, oboje nalepeno maltovým lepidlem, které se používá na obklady...

Lidé se ptají, proč jsem radši nezvolil roubenku, ty jsou tady prý původní. Na to odpovídám, proč oni nezvolili jeskyni,
ty jsou ještě původnější... Šumperáky, paneláky a růžové bungalovy také brzy budou původní, to dělá ten čas.
Kanadské sruby v Kanadě nebyly, dokud tam nepřijeli běloši z Evropy. Mě se prostě líbily kulaté klády víc než hranaté.
To že nám tady někdo zpropagoval roubenky v minulých staletích, pro mě není argumentem k výběru domu.
Proti roubenkám ale nic nemám, také se mi líbí, jsou li stavěné opravdově (tzn. pokud nejsou mezi trámy těsněné polyuretanovou pěnou, polystyrenem atp.). Když přírodní dům, tak z přírodních materiálů.