"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

 sekce: Kurzy

Dubnový Kurz Ekozahradního Designu (K.E.D. 1)
21.-24.4. 2005

První česko-slovenský tým, který podnikl objevnou cestu do tajů ekozahrad.

Jabloňový sad se změnil na příjemné ekozahradní tábořiště. 
Překvapivě mnoho účastníků i takhle brzo na jaře zvolilo nocleh na čerstvém vzduchu.

    Kuchařinky se opravdu snažily, aby nám všem chutnaly zdravé pokrmy z výhradně rostlinných bio potravin.

Snídaněéé ...

     Místní krajinná dominanta - kopec s hradem Bernštejn, přezdívaný prso.

    Příjemná meditační hala, ve které se hlavní část kurzu odehrává.

    Venkovní idyla při moučníku.

Na závěr proběhlo společné sázení smíšeného živého plotu, jako praktická ukázka pravidel správné výsadby. Keře zde budou i pro další kurzanty výborným výukovým materiálem.

Dřeviny byly sponzorované majitelkou statku. Jsou pečlivě označeny českými i latinskými jmény a s čerstvě narašenými lístky nedočkavě čekají na své trvalé stanoviště. Všechny druhy splňují ekozahradní výběrová kriteria.

  Správný sázecí postup mimo jiné znamená: velká díra, dvakrát zalít ...

... prostě velmi důležitý okamžik v životě tohoto keře.

Co lepšího se může přihodit velkým širým lánům které za dob rozorávání mezí přišly o úkryty pro rozmanité živočichy?

Haló, mladá paní, máte za krkem kočku...

   Západ slunce nad Máchovým krajem.

Text a fotky J. & K. Svobodovi

Reportáž z úplně prvního ekozahradního kurzu (K.E.D. 1) 
21.4.-24.4.2005

(napsal jeden z přeživších účastníků jménem Mirek)

    Kurz se konal ve Skalce u Doks v nově adaptovaném školícím centru Heleny Unmani. Kupodivu jsme dorazili včas v půl sedmé večer, přestože jinak vyjíždíme vždy alespoň s hodinovým zpožděním. Začínalo se ale o hodinu později.
Jarda s Květou nás provedli ve zkratce kurzem a důvody vzniku trendu ekozahrad. Všichni jsme byli svěží a jen s obtížemi jsme dokázali ukončit první lekci a jít spát.  

    Překvapilo mě, že skoro polovina z 20 lidí zvolila spaní ve stanu –je vidět, že mají blízko k přírodě. My si také postavili dva stany na pečlivě vybraném rovném kousku trávníku ale nakonec jsme hrdě šli spát pod širák vedle stanu na povrch, který profilem spíš připomínal koňskou stezku.  Měsíc téměř dorostl do úplňku a už v okamžiku zalezení do spacáku byla značná zima. Než si Kačka stačila pečlivě složit všechny svoje věci a vlézt do spacáku prochladla a do rána se nedokázala ohřát ani v péřáku. Během noci se ochlazovalo a ráno nás přivítalo námrazou, mohlo být tak 5 pod nulou. Nakonec jsme hrdinně vydrželi do rána všichni tři. Potvrdilo se, že označení nejnižší teploty na spacácích z dutých vláken neznamená teplotu na spaní, ale zřejmě teplotu kterou vlákna ještě vydrží a možná i teplotu na přežití. Na fotce je Kačka po probuzení.

    Druhý den začal makrobiotickými hody, které potom nepřetržitě pokračovaly až do odjezdu. Všechna čest kuchařinkám, které původně vedle vaření chtěli stíhat ještě přednášky. Nakonec jim na to nezbyl čas –byli jsme příliš hladoví.

    Ani účastníci, kteří se s makrobiotikou setkali poprvé, nemohli reptat, protože jídlo bylo opravdu výborné. V pátek večer jsem myslel, že prasknu, i když makrobiotikou by se člověk neměl dokázat přejíst. 

    Jarda s Květou se navzájem doplňovali a pustili se do nás spojenými silami. Do problematiky se zakousli skutečně s velkým záběrem, komplexně, včetně návazností na stravu, filosofii a další. Mám dojem, že kdyby jim nebránil čas, rozebrali by na kousíčky všechny zbývající vědní a společenské obory a zodpověděli otázky s kterými si neví rady ani nejznámější filozofové. Klobouk dolů. Na to, že to byl jejich první kurz, měli všechno perfektně připravené a časově dobře odhadnuté. A přitom nesklouzli do klasického předkládání informací, ale dokázali do procesu výuky zapojit všechny. Příspěvky posluchačů byly velmi zajímavé. Já jsem sice po obědě upadl po přejedení jako obvykle na chvíli do stavu blížícímu se spánku, ale to se mi stává vždycky.

Nebyl jsem sám.

    V pátek večer nám promítali dokument o Seppu Holzerovi, který v drsných podmínkách v Alpách v nadmořské výšce 1500 metrů dokázal přeměnit skomírající smrkový les v krásnou přírodu, poskytující jemu a okolí dostatek potravy. Byl schopný pěstovat i citrusové plody a víno –vlastně to všechno pěstovala příroda za něj. Všechno bylo postaveno na pochopení přírody a využití vztahů v ní –krásný příklad funkční permakultury.

    V noci už nespal pod širákem nikdo a menší část osazenstva ze stanů se přestěhovala do velké haly. Zbytek vydržel spát ve stanech.

    Aby překvapením nebyl konec, středisko v sobotu navštívil Vlado z vesničky Zaježová vedle Zvolenu. Vlastně jel na jiný kurz, který se měl konat v Kolíně. Když zjistil, že kurz není, vypátral organizátory (majitele tohoto statku) a vydal se za nimi. Dozvěděli jsme se od něj, jak se staví domy ze slámy a potom v nich žije. A spoustu dalších zajímavých věcí ze Zaježové, kde žije již několik roků spolu s dalšími nadšenci v dokonalém souladu s přírodou. Vlastně tam vznikly rodové statky už před lety. Velice poutavě vyprávěl a diskutoval s námi několik hodin. Bylo to velmi, velmi poučné.

    Poslední den nastalo velké vyvrcholení, protože jsme napřed navrhovali vlastní jedlý les a Jarda zkorigoval každý projekt (výborný nápad) a potom šli navrhovat a sázet živý plot pro ohraničení pozemku Heleny (další výborná věc). Rostliny zaplatila  Helena a Jarda jich přivezl 40, z velké většiny po jedné od druhu.

 Navrhli jsme rozmístění, vykopali jámy a zasadili. Někteří nad stromky a keříky dokonce meditovali.

A nakonec zamulčovat tím, co je po ruce. Na obrázku vidíte mistra srpu při práci:

    V sobotu místo večeře jsme s Ivanou stačili vyběhnout na blízký kopec s dominantou zříceniny hradu Bernštejn. Měli jsme štěstí, byl tam majitel, který nás pustil dovnitř. A opět mě vedle senzačního výhledu uchvátil angrešt, který vesele rostl na holé skále bez ohledu na drsné podmínky.V každém případě doporučujeme návštěvu.

    Myslím, že se kurz velmi vydařil. Jarda s Květou odvedli kus poctivé práce a pečlivá příprava se jim určitě vyplatila. Účastníci, kteří se sešli ze všech  koutů, Čech a i ze Slovenska odcházeli s nadšením pro ekozahrady, makrobiotiku a život v souladu s přírodou a s chutí do dalšího studia a realizace získaného pohledu na přírodu v praxi. A novomanželé Svobodovi se šli asi konečně pořádně vyspat.

Mirek a Ivana

[ Kurz Ekozahradního Designu (K.E.D.) ] [ Listopadový D.R.S. 2007 ] [ Březnový D.R.S. 2007 ] [ Lednový D.R.S. 2007 ] [ Říjnový K.E.D. 2006 ] [ Zářiový D.R.S. 2006 ] [ Srpnový K.E.D. 2006 ] [ Červnový K.E.D. 2006 ] [ Dubnový K.E.D. 2006 ] [ Březnový D.R.S. 2006 ] [ Únorový K.E.D. 2006 ] [ Listopadový D.R.S. 2005 ] [ Říjnový K.E.D. 2005 ] [ Srpnový K.E.D. 2005 ] [ Červnový K.E.D. 2005 ] [ Dubnový K.E.D. 2005 ] [ Den stromu ] [ Sázení s dětmi ] [ David Holmgren v ČR ]