Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad a úrodnější než pole.

Ovocné plody Alp
Sepp Holzer, Krameterhof 2006

4.díl fotoseriálu

Během prohlídky je dovoleno sklízet a jíst cokoliv najdeme. Do hlavní ovocné části se sadem plným vyvýšených záhonů jsme se z časových důvodů bohužel nedostali, ale i v jiných částech jsou experimentálně vysázené nejrůznější druhy ovoce.

S odrůdami si hlavu příliš neláme, odebírá po sezóně neprodaný "odpad" z ovocných školek a příroda provede selekci. Již narašené stromky s holými kořeny by se při běžném zasazení neujaly, tak vyvinul vlastní "šokovou" metodu, jak je zachránit. Popisuje ji v knize.

Plody jsou v těchto částech hlavně pro zvířata, do sadů také občas pouští svá oblíbená prasátka, která důkladně zužitkují co zbylo.

Z okolních holých hor se k němu stahuje spousta hladové zvěře, což občas působí problémy, ale i s tím si poradil různými přírodě přátelskými metodami. Dříve provozoval na svých pozemcích park pro pozorování a také lovení vysoké zvěře.

Ovocná džungle se proplétá s lesními stromy. Není to rozhodně metoda na vysoké výnosy, ale rozmanitost a hustota zajišťuje všem plodinám velkou odolnost proti chorobám a drsnému klimatu. 

Rostou zde i úplně zdravé jírovce, žádná "klíněnka" zde nemá šanci.

Rybíz i angrešt pěstuje ze semen. Vznikají nové odrůdy přizpůsobené klimatickým podmínkám. Tenhle byl výborný.

Budovy porůstá sibiřské minikiwi, v tomto případě v symbióze s meruňkou. U jižních zdí a skalisek jsou choulostivější plodiny chráněné před větrem.

Líska turecká s podrostem svídy.

Je zde po kopcích k vidění i sbírka různých vzrostlých jedlí, z nichž většinu osobně vyséval. Některé druhy mají pod kůrou v puchýřcích úžasně vonnou mízu, stačí je lehce zmáčknout.

Sepp Holzer rád provokuje vědce kteří tvrdí, co všechno je nemožné. Proto v této "rakouské sibiři" zkoušel pěstovat volně venku i citróny. Občas se to daří, tady v podrostu slunečnic jeden dozrává. Zimu přečkají pod pokrývkou chvojí a obrovskými vrstvami sněhu, které zde napadnou a působí jako izolační vrstva. Půda zde díky tomu v určitých místech nezamrzá ani při teplotách kolem -40°C, takže žížaly a prasátka si mohou rýt a hledat zbytky po celý rok.

Stromy se zde nikdy nestříhají a neřežou. Čím delší větve, tím lépe. Pod tíhou úrody či sněhu se ohnou až na zem a nevylamují se. Dobře se tím zakotví strom i proti větrům.

Text a foto: Jaroslav Svoboda, 2006

Zpět na úvodní stránku