Svídy a dříny

"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."

Úvodní

Ekozahrada

Rostliny

Klub

Kurzy

Doporučuji

Kontakt

sekce: Rostliny

Svídy a dříny
(Cornus)

(na fotce Svída krvavá- Cornus sanguinea)

Svídy patří do čeledi svídovitých (Cornaceae), která má asi 25 druhů. Jde o velice rozšířenou dřevinu, jejíž původní areál se rozprostírá po všech oblastech mírného pásu v severní polokouli od severní Ameriky přes jižní a střední Evropu přes střední Asii až po severní Čínu, Koreu a Japonsko. Jde o velice otužilé dřeviny, které nejsou náchylné na mráz a zpravidla vykvétají již časně zjara. Jsou to opadavé větší keře až malé stromky, které nemají zvláštní požadavky na typ či druh půdy, která může být i sušší. Dobře také prospívají i na větrných místech a spokojí se i s vápnitými půdami. Svídy bývají často šlechtěny a dnes je již vyšlechtěná celá řada kultivarů, které jsou bohaté na různou velikost a barvu květů i plodů. Po dozrání plodů je keř bobulemi doslova obsypán. Tyto plody zpravidla dozrávají v září. Díky početným plodům se svídy velice dobře rozmnožují jak pomocí semínek, tak je lze s úspěchem rozmnožovat i pomocí řízků, kdy si ponechávají vlastnosti matečních rostlin.

Dřín obecný (Cornus mas)

Opadavý keř nebo malý strom dorůstající 3 až 5 m do výšky a až 5 m do šířky. Původní rozšíření bylo v Středomoří a přes Malou Asii sahalo až ke Kavkazu. Je mrazuvzdorná až do –25°C a není náchylná na mráz. Vykvétá malými sírově žlutými kvítky již od konce února do března, takže patří k prvním zjara kvetoucím domácím dřevinám. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou opylovány včelami a později nahrazeny plody, což jsou peckovice s jedním větším semenem, podobné oválné třešni.
Jedlé plody jsou velké až 1,5 cm a mají tmavě červenou barvu. Jde o ovocnou dřevinu, která se intenzivně šlechtí a byli již vyšlechtěny i kultivary se žlutou barvou plodu (jantarový). Je nenáročný, spokojí se i se sušší a vápenitou půdou. Z těchto důvodu lze dřín považovat za perspektivní ovocnou dřevinu a jde o jednu z nejrozšířenějších svíd u nás. Dožívá se až 100 let, má tvrdé a pevné dřevo.

Dřín lékařský (Cornus officinalis)

Je to opadavý strom dorůstající až 10 m do výšky a také až 10 m do šířky. Původní rozšíření bylo v severních oblastech Číny a v Koreji. Je mrazuvzdorný až do –25°C a není náchylný na mráz. Vykvétá malými kvítky již od konce února do března, takže jde o jednu z časně vykvétajících dřevin. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Tyto kvítky jsou později nahrazeny plody, což jsou peckovice s jedním větším semenem. Plody jsou velké až 1,5 cm a plně vyzrálé mají chutnou, mírně nakyslou chuť. Jde o jednu z prastarých kulturních dřevin, která se v Asii těší velké oblibě. V Číně ji nazývají Shan Zhu Yu a je používána již přes 2000 let v lidovém léčitelství při těžkých menstruačních krváceních a při poruchách vylučování lidských sekretů. Plody dále obsahují látky ničící bakterie a houby, podpůrné látky na léčbu nízkého krevního tlaku a nádorů, látky zastavující krvácení, pomáhá při močopudných a jaterních obtížích a v neposlední řadě jde o tonikum, tedy povzbuzující prostředek. Pro svůj ornamentální vzhled a jedlé, léčivé plody by si tento dřín určitě zasluhoval větší pozornost.

Svída obecná, krvavá (Cornus sanguinea)

Původní český druh, vyskytuje se jako podrost světlých lesů. V zimě je poznat podle červeně zbarvených větví. Květy jsou oblíbené hmyzem pro sběr nektaru a pylu. Plody jsou pro člověka nepoživatelné. Často roste ve společenstvu s trnkou, růží šípkovou, ptačím zobem a kalinou tušalaj. Jarním řezem lze odstranit některé nebo všechny staré větve i pár centimetrů nad zemí a keř během roku znovu obrazí mladými a lépe zbarvenými větvemi. V ekozahradách jsou většinou tyto zásahy považovány za zbytečné až nežádoucí, pokud se nejedná například o potřebu zahuštění kvůli neprostupnosti v živém plotě.

Svída bílá (Cornus alba)

Hustý až 3m vysoký keř, ideální větrolam, na podzim se skromné květy mění v bílé peckovice, červenou barvu kůry na větvích lze spatřit až po opadu listů. Je několik různých kultivarů, např. C.alba „Sibirica“ má světle červenou kůru.

Svída japonská (Cornus kousa)

Opadavý strom dorůstající až 10 m do výšky a až 6 m do šířky. Původní rozšíření bylo ve východní Asii na území severní Číny, Koreje a Japonska. Je údajně mrazuvzdorná až do –25°C. Vykvétá v červnu bílými květy, které jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Tyto květy jsou později nahrazeny plody, což jsou peckovice obsahující i několik semen.
Jedlé plody vzdáleně připomínají jahody a jsou velké až 2 cm. Plody obsahují tuhou a na chuť nepříjemně hořkou slupku, která je z těchto důvodů nepoživatelná. Dužnina uvnitř plodu má ale obstojnou chuť připomínající banán a je krémovité konzistence. Proto se doporučuje nejprve část slupky odstranit a následně dužinu vysát. V Japonsku a v Číně je tato svída často šlechtěná a původní druh se často zaměňuje se šlechtěnou čínskou variantou, která je více vzrůstná a širší a také velikost květů je větší, bývá až 6 cm. Také je lépe a rychleji rostoucí a je méně náchylná na mráz než původní druh. Tento druh lze chápat jako hodnotnou okrasnou dřevinu s perspektivním ovocným potenciálem, zvláště po vyšlechtění kultivarů, které budou mít lepší chuť a sníží se trpkost slupky.

Svída sporná (Cornus controversa)

U nás není původním druhem. V zahradách spíše okrasná rostlina, dorůstající až 15m, roste patrovitě. Varieta „Variegata“ je stříbro-žlutá, vyhledávaná do čistě okrasných zahrad jako solitera, ale v ekozahradě by tento kultivar spíše rušil. Má ráda zastínění a vlhko.

Tento článek zpracoval a k uveřejnění poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.

Foto svídy krvavé a dřínu Jaroslav Svoboda.

Ostatní články ze sekce Rostliny: