"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

Vznik klasických zahrad
Kde se vzaly - tu se vzaly a zbytečnou práci nám tu přidělaly...

        

   Jak vidíte, stále mi to nedá, a tak se pořád šťourám v tom, proč něco tak nesmyslného a člověka nepodporujícího, jako jsou klasické (nebo chcete-li "moderní") zahrady, vlastně vůbec vzniklo. Ano, vím, estetika... Následující odstavce mohou být pro mnoho lidí velmi kontroverzní (na žádný jiný článek mi zatím nepřišlo tolik kritiky jako na tento :-), prosím přijměte to pouze jako můj osobní názor a udělejte si svůj vlastní dle svého přesvědčení a víry.

 


1. Přibližování potravy blíže k obydlí (kladná fáze)

    První zahrady vznikly pravděpodobně při uvědomění, že než pořád někde lítat, bude lepší vysázet si oblíbené věci poblíž svého obydlí. Myslím si, že to lidé od počátku dělali vědomě. Ale fungovalo by to i v případě, pokud bychom vycházeli z teorie, že se člověk vyvinul z něčeho chlupatějšího a méně inteligentního než je člověk. (pozn. autora: ona ta evoluce může jít i obráceně, pohled na dnešní politiku by určitě znejistěl i Darwina). Člověk nosil chutné plody a rostliny domů, zbytky házel ven, takže vývoj zahrady okolo domu mohl být i samovolný. Některé věci dokonce vyrostly až po průchodu zažívacím traktem. Mnoho semínek a odnoží se chytlo a začalo tam růst. Tímto způsobem se odehrálo i první selektivní šlechtění. Je jasné, že si každý nosil jen ty nejchutnější potraviny a ve druhé fázi jejich semínka již záměrně sázel. Ty tuhé, kyselé a nestravitelné druhy a odrůdy zůstávaly v přírodě. Mnozí z nás tento trend opět začínají napodobovat při záchraně starých odrůd dožívajících po našich předcích v krajině :-). 

Tenkrát měli výhodu - půda byla úrodnější, plná humusu, všechno všude rostlo. Dnes když vyhodíte ohryzek z okna, tak dopadne na asfalt, na trávník, nebo ho po vás soused hodí zpátky.

2. Fáze krajinotvorná (ještě pořád kladná fáze)

    Lidé začínali moudře obdělávat půdu kolem svých obydlí. Celý kraj pokrývaly husté lesy (pralesy), tak vznikaly mýtiny, pastviny a malé záhonky. Jak je známo, mnoho rostlin které rostly v lesích čekalo, až nějaký strom spadne a na chvíli jim uvolní kus oblohy a slunce k růstu a rozmnožení. S příchodem člověka se pro tyto rostliny otevřely nové možnosti a vytvářela se v krajině nová rozmanitost, nové ekosystémy. Louky a porosty lučních květin jsou zde v této podobě hlavně díky člověku.  Lidé seli ta nejlepší semena zelenin a stromů co měli, vylepšovali přirozenou a žádoucí cestou svou potravu. Odolnost plodin se zvyšovala zároveň s jejich kvalitou- jinak by je jednoduše nemohli pěstovat (dnes byl tento zákon porušen a pěstujeme rostliny neodolné, jako na jednotce intenzivní péče). Mluvíme zde o době od počátků inteligentního člověka, dokud ještě měl rozum, to jest do doby před několika tisíci lety. Ale je pravda, že nebýt válek, globalizace a různých mocenských režimů, tak by se u mnoha jedinců a rodin tato kladná fáze dochovala dodnes. Lidé kdysi dávno nebyli žádní primitivové jak zfalšovaný dějepis hlásá, byli pravděpodobně nádherně napojení na přírodu, vnímali duchy rostlin a jejich léčivé schopnosti a vyvinuli si cit jednat v souladu s krajinou. Starci tenkrát neměli problémy s pamětí, s prostatou a malý důchod, nýbrž předávali další generaci důležité vědomosti. Dochovaly se nám jen střípky z těchto moudrostí, nit byla přetržena a ani se neví, že nějaká kdy byla. Například chorvatský geomant Marko Pogačnik ve svých knihách pěkně objasňuje, že kdysi uctívaní bohové a bohyně jsou v podstatě důležitými energetickými bytostmi Země, duchy místa, a jejich funkce je udržovat harmonii a řád v přírodních procesech. Funkce lidí je žít a tvořit v souladu se Zemí, s elementárními bytostmi (nebo to nazvěme přírodní energií) a zdravým rozumem. To se dělo až do doby, než lidstvo jakoby usnulo, nebo spíše bylo uspáno. Těžko říct, kdy už to začalo, ale postupně nastala ...

3. Fáze mocenská a ovládací (totální průšvih)

    Křesťané mi snad toto oprávněné postěžování odpustí, ale největší černý puntík u mě má církev. Je zdokumentován systematický postup církve proti tzv. pohanům, tedy lidem milujícím přírodu, otevřených původní moudrosti. Církev by nemohla nikdy vládnout světu, kdyby tito lidé měli být ve své síle. Proto pohany nazvala barbary, přiřkla jim ohavné rituály a spousty negativních vlastností, začala je likvidovat. Nejznámější fáze v mnohem pozdějším období je hon na čarodějnice, kdy byly brutálně zabíjeny a mučeny ve vykonstruovaných případech po statisících ty nejchytřejší ženy, většinou léčitelky a bylinářky. Vesnice byly pleněny a vzdorující lidé zabíjeni při křížových výpravách. Církev nařídila pravidla, při jejichž nedodržování byl každý potrestatelný. Mezi lid byl zaveden strach, poddanost, poslušnost a nesvéprávnost. Byl veden krutý boj proti přírodě, divočina byla spolu s divokými zvířaty označena za "ďábelskou". Nastalo nesmyslné vypalování lesů a vybíjení šelem. Tato přírodní divokost (moudrost) musela být zabita i v lidech. Byly masově káceny krásné posvátné hájky a důležité nedotknutelné stromy (to se děje dodnes), díky nimž se lidé propojovali v každodenních životech s přírodou. Na důležitých posvátných energetických místech Země byly postaveny kostely a kaple, došlo často ke zmrzačení a "zašpuntování" těchto cenných míst udržujících rovnováhu krajiny. Jen v některých případech chrám nebo kostel sloužil kladně a tato místa posiloval. Vše dobré ale nevyhovující bylo označené za výplod ďábla, a z milujícího boha se v očích lidu stal trestající patriarchální despota. Pálily se stohy nádherných knih s původní moudrostí, která by lidem mohla vrátit jejich sílu a uvědomění. Také nastává doba, kdy začalo být moderní na polích dřít. I to byl zřejmě záměr, aby získávání potravy byla taková těžká práce. Udření poddaní se nebouřili, byli rádi, že vůbec mají co jíst a báli se trestu. Navíc živili ještě šlechtu a celý církevní systém. Jak to, že se o těch dobách mluví jako o těžkých časech, a zároveň vyrůstaly obrovské chrámy, katedrály a kostely? Celé generace lidských životů byly odtržené od přírody a zasvěcené budování a uctívání staveb a doktrín. Máme sice úžasné kulturní dědictví, ale zdědili jsme i uspanou mysl, ducha poddaných a zotročených stavebníků a poškozenou přírodu. Tyto stavby dodnes pohlcují a přesměrovávají energii, která by měla patřit okolní krajině, přírodě a lidem v jejich obydlích. Já vím, dost do toho rýpu a beru si to celkem osobně (asi k tomu mám i z minulých životů dobrý důvod), ale byly to počátky toho, proč nyní nežijeme v rajských zahradách - a to je opravdu osobní věc.  


   


        

        V této době se také rozvíjí to, co dnes vidíme na klasických zahradách. Šlechta si vozí ze svých rabovacích tažení do exotických zemí spousty trofejí, mimo jiné i rostlinstvo. U zámků a panských sídel má obrovské množství služebnictva a zahradníčků jediný úkol - udělat něco luxusního, co nikdo nemá a nikde není. Vznikají tedy různé kýčovité obrazce, pěšinky, záhonky, nízké trávníkové koberce, řady tůjí prosázené exotickými květinami - to vše zalévané potem a krví poddaných. Ještě štěstí, že tenkrát neměli umělou hmotu! Poprvé v historii lidstva se obdělávají velké plochy bez jakéhokoliv užitku. Vyjímkou jsou jedlé a léčivé klášterní zahrady, ale ty byly obvykle skryté za vysokou zdí. Samozřejmě byly i zahrádky užitkové, pro mlsné jazýčky panstva, ale ty se moc nevystavují na odiv. Nic takového by nevzniklo bez rozdělení na bohaté nadřazené a chudé méněcenné - kdo by jim tam jinak pracoval? Tyto umělé obrazcovité a geometrické zahrady vyžadují neustálou péči. Ale co naplat, zůstalo to v nás. Kdo se totiž podvědomě neprobudil z této noční můry a chce si hrát na šlechtu, ten vytváří kolem svého "zámečku" kýčovité zahrady plné exotických rostlin, hladkých travnatých ploch  a tůjovitých obrazců. Má to však jeden zásadní háček - odešlo služebnictvo :-). Musíme si to udržovat sami. Když si nějaké sloužící najmeme, tak to zase něco stojí. Peníze musíme  vydělat, takže to vyjde nastejno. Kdo má dost peněz, ten zase v této zahradě marně hledá nějaké potěšení.

4. Poručíme větru dešti (totalitní ztráta rozumu)

    Málem bychom přeskočili další nesmyslnou etapu, která sice tvrdě likvidovala církev (konkurenční boj), ale pečlivě stavěla na jejích základech a využívala nastalého stavu lidského vědomí (stádo oveček a manipulace strachem). Pod heslem "dát vše pracujícímu lidu" se skrývalo "sebrat všechno všem". Mnoho lidí se totiž začínalo po církevním temnu probouzet, sedláci a velkostatkáři bývali mnohdy rozumní lidé, vysazovaly se sady, aleje podél silnic, lidé trávili čas v přírodě a na svých statcích ... a to pro vládnutí není to pravé. Opět bylo nutné udělat z lidí stádo a začít poroučet. Vyvlastňování půdy pro vyšší zájem, zabíjení a uvězňování těch nejinteligentnějších lidí, pálení knih, rozbourání všech citových vazeb venkovanů k půdě a k přírodě. Zničení všech nových "posvátných hájků" a energetických míst v krajině, rozorávání mezí, ničení cestiček, stromů, zavážení údolí a mokřadů, meliorace, toxické a radioaktivní znečištění, chlór a fluor v pitné vodě ... Totální devastace energetických hodnot krajiny, které člověku dodávaly svobodu a sílu, výstavba paneláků a odporných disharmonicky hranatých domů. Lidé se trvale začali podvědomě cítit méněcenní, jako loutky v rukou něčeho většího, co rozhoduje za ně. Právě proto to kompenzovaly "šlechtické zahrady" a "bohatá" zahradní architektura. Nelze to nikomu mít za zlé, bylo to celkem přirozené. Zahrady a pěstitelství byly únikem. Protože se nesmělo vlastnit moc půdy, vzkvétaly zahrádkářské kolonie s mini-pozemečky, chaty, chalupy atd. Lepší něco než nic, hodně věcí bylo kladných. Problém byl v tom, že nastalo obrovské zmatení, k čemu tedy zahrady vlastně jsou. Pěstování potravy bylo propagované jen ve velkém měřítku. Traktory, práškovací letadla a chemické továrny se o nás přeci postarají. Zelenina se doma pěstovala pracným způsobem většinou v malém množství, mladí lidé už k tomu neměli většinou žádný vztah a potravu pěstovat nechtěli. Zahrádky se přehouply do nejabsurdnější možné fáze - slouží aby ukázaly sousedům a kolemjdoucím, že si můžeme dovolit je udržovat. Mít na zahrádce plevel, divočinu, nebo jenom užitkové věci začala být hanba. Průmysl se raduje a lidé se v honbě za pocitem šlechty stali dobrovolně opět poddanými.

5. Kapitalismus (co je neprodejné si nezaslouží existovat)

    Není nutné popisovat situaci která nyní stále probíhá, na všechny minulé vzorce se jen navázalo s komercí a propagují se ještě důrazněji. Otevření hranic se světem má kladné i záporné prvky, faktem ale je, že hranice jsou ve své podstatě také jen výmysl. Jednoznačně kladným zlepšením je možnost vlastnit půdu. Mnozí lidé k ní však nemají vztah, jsou dále ve svých snech a nechávají družstva, aby na ní za ně hospodařila. Komunisté však v čele svých velkých podniků devastují naši krajinu dál, betonuje se, asfaltují se monstrózní dálnice skrze chráněná území, mizejí zbytky divočin, a stromy končí pod základy supermarketů. Někteří probuzení lidé již dosti výrazně protestují nebo něco smysluplného tvoří, masy ještě pospávají jako po flámu. Ale již se rozednívá, budíky začínají neúprosně zvonit. 

6. Národní probersení (lidská mysl reaguje na šoky a probouzí se)

        Uprostřed komerce, náboženských fanatismů a reklamy se probouzí nové světlo ve všech sférách lidské činnosti. Je nezastavitelné, protože je nepodchytitelné. Všechny zločinné a mocenské triky už tu byly, jejich propagátoři vymírají na vlastní hloupost a kdo jednou procitne, ten už se zblbnout nenechá. Nikdo z nás asi ještě není úplně probuzený, všichni tak trochu hledáme ten směr kterým jít, ale příroda nás svou energií vede neomylně. Nechceme se vracet do středověku kdy se dřelo pro šlechtu a pro kousek chleba, nechceme se vracet do pravěku, kdy se prý bydlelo v jeskyních, můžeme vynechat komunistické omezování, diktaturu i bezduchou komerčnost. Jediné přirozené je, aby svobodný zdravý a krásný člověk žil se svou rodinou na své půdě, v život respektujícím prostředí v souladu s přírodou. Snadno si pěstoval vlastní potravu a konal dobro pro Zemi. Na scénu přichází permakultura, Megreho knihy o Anastásii, různé ekologické formy hospodaření a přírodní zahrady ve všech formách. Je to úplně jednoduché a přitom nám trvalo tisíce let manipulací se k tomu dopracovat. A teď mě omluvte, vy stateční kteří jste dočetli až sem, jdu sázet. Pouhá slova ke zlepšení situace nepostačí. Přeji Vám krásné chvíle při zúrodňování Země a přemulčovávání trávníků na záhony :-).

text a foto: Jaroslav Svoboda, 2005

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt