"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"

Ekologův rodinný statek

        Osobně se počítám mezi ekology a nadšence pro ochranu životního prostředí a chci žít na hektarovém statku, nebo na vesnici která je z nich složená. Souvisí to nějak? Co mají nějaké obnovené vesnice či osady společného s tou pravou, nefalšovanou ekologií? Tento článek jsem se rozhodl napsat po mnoha stručných a neúplných pokusech o objasnění tohoto tématu mým ekologicky smýšlejícím přátelům, kteří byli velmi zaměstnaní a nestíhali u toho příjemně a zdravě žít.

        Co jsem shledal smysluplným
        Sázím stromy a keře, navrhuji ekozahrady, propaguji přírodní metody hospodaření a permakulturu, studuji spousty informací o všem tom ničení a o pokusech jak tomu zabránit, účastnil jsem se několika protestních akcí Greenpeace, přispívám finančně na různé dobré věci a jsem členem Sdružení Země. Všechny tyto aktivity jsou v současné době potřebné a myslím si, že má smysl je dělat. Veřejnost má být skrze média upozorněna, že je něco špatně, a také musí být podnikány veřejné kroky k nápravě situace. Bohužel se mě občas zmocňuje pocit, že zatímco jednu věc dáme do pořádku, deset jiných někdo zničí. Příkladem jsou dlouhé a vleklé spory o ochranu nějakého území před průmyslovou činností. Pokud ochranáři zvítězí, během několika měsíců přijde jiná firma, někoho někde podplatí a vše je na stole znovu. Území pro přirozený život ohrožených živočichů a rostlin mizejí jedno za druhým, průmyslové zóny a výrobní haly se rozpínají na všechny strany. Zatímco příroda se nemá kam rozpínat a pořád, kousek po kousku, mizí a trpí. Monokulturní lesy vyčerpávají půdu, podléhají škůdcům a umírají. Zemědělství svou těžkou technikou a chemickými přípravky dál likviduje půdu. Plodiny jsou přešlechtěné a málo odolné, máme prý raději začít jíst geneticky manipulované organismy. Biotopů pro divokou flóru a faunu ubývá. Stavební firmy, zdá se, chtějí pokrývat celý zemský povrch betonem. Lidé žijí v ošklivých městech, prodírají se smogem aut a nadšeně podporují konzumní styl života. Zboží z obchodů se s malým zdržením v domácnostech stěhuje na zavážky a do spaloven…. Přestává mě bavit o tom mluvit.. vlastně ani nikdy nezačalo. Většina lidí mi stejně odpoví, že to dnes jinak nejde. Přestávám mít chuť je přesvědčovat o opaku, raději jim chci ukázat, že to jde.

Ukažme na svém, že to jde
         Budeme-li se ovšem nazývat „pro-přírodně“ smýšlejícími lidmi a bydlet v paneláku, jezdit autem po městě sem a tam, jíst maso, mléko a vejce zvířat týraných ve velkochovech, trávit volný čas korzováním v supermarketech nebo vysedáváním u televize, pak nám nikdo nebude věřit, že je možné žít jinak. Protestovat proti něčemu a být na tom závislí je směšné. Také mi chvíli trvalo, než mi tyto věci došly s veškerými souvislostmi a začal jsem je měnit, je to postupný proces. Ani teď nemohu prohlásit, že ve všech ohledech žiji úplně ekologicky, ale snažím se jak to jde a vím, že to jde. Každý by si měl však uvědomit, že obraz bude úplný teprve až se všechny kousky poskládají dohromady. Naše slova mají váhu jenom když jsou následována činy. A nejlepší je začít konat na vlastním prahu. Jak jinak můžeme chtít změnit svět, když nejsme ochotni začít u sebe?

 Začít znamená pokračovat...
         Používat ekologické prací prášky, prostředky na mytí nádobí, kupovat bio potraviny, méně používat auto, nepodporovat  bezohledné korporace. Do toho se můžeme pustit ze dne na den, když si uvědomíme hlubší souvislosti a rozhodneme se pro to. A je opravdu dobré s tím začít, nechceme-li jít s davem vstříc šedivým zítřkům. Ale samo o sobě to není nic, co by způsobovalo změnu k lepšímu. Buďme upřímní. Vpodstatě to nejsou věci pro zlepšení životního prostředí, jsou to jen způsoby, jak ho alespoň trochu přestat ničit. Dělat je by mělo být naprosto samozřejmé.  Nepřibývá nám už tolik mínus bodů, ale také žádný plus bod. Plus body přibývají za každý zasazený strom, obnovený mokřad, nechemicky pěstovaný záhon ...

        Co na to permakultura
        Spoluzakladatel permakultury David Holmgren dal své nové knize "Permaculture" trefný podnadpis „Beyond sustainability“, což je volně přeloženo „Za hranicí trvalé udržitelnosti“. Společnost je podle něho v bodě, kdy nestačí začít udržovat to, co tu ještě máme. Je potřeba začít se aktivně podílet i na obnově toho, co už bylo zničeno. Souhlasím s ním. Komu to ale svěříme? Udělají to za nás firmy které nám to tu zničily, nebo technické služby ořezávající pořád dokola městskou zeleň, nebo naši rodiče, kteří prý současnou situaci svou neinformovaností dopustili? A má vůbec smysl trávit čas hrabáním se v tom, kdo za to může?  Je mnoho způsobů, jak každý můžeme začít tento stav napravovat. Ten který se nejvíce líbí mě, je spojit svou nejideálnější představu o příjemném životě s tou nejideálnější představou o pomáhání životnímu prostředí. Na tomto principu byla založená i permakultura – dělat něco užitečného pro sebe a mimochodem tím dělat hodně i pro planetu. Každý sleduje své zájmy v prvé řadě, a pokud to není na ničí úkor, je to tak asi správně. Kdo se neumí pořádně postarat o sebe, nemůže se efektivně starat ani o druhé. Má představa o životě je bydlet v přírodě (nikoliv na stromě či v jeskyni, ale v příjemném eko-domku), jíst potravu z vlastní zahrady, nebýt na ničem a na nikom zbytečně závislý, vydělávat si tím, co mě baví a mít tak spoustu prostoru a energie pro lobování za životní prostředí. Jak už jsem řekl, chci žít na ekozahradním rodovém statku a chci to dopřát i svým budoucím potomkům.

Ekozahradní statek versus jakékoliv jiné bydlení
         Jako jedna slavná kněžna, dovolím si i já zavěštit nepříliš vzdálenou budoucnost třeba některého z vás, mí přátelé a kolegové. Vidím sluncem prozářené letní ráno, vstáváte z postele, vaše krásná žena připravuje snídani a jdete se projít do své zahrady. Je velká jeden hektar a obsahuje úžasnou rozmanitost rostlinných a živočišných druhů. Projdete bylinkovou a zeleninovou zahrádkou a skočíte se osvěžit a zaplavat si do velkého přírodního bazénu, ve kterém je díky břehům osázeným vodními rostlinami celoročně čistá voda bez jakékoliv údržby. Jdete se proběhnout do vašeho vlastního malého ovocného sadu z rozmanitých a odolných odrůd, který volně přechází v menší lesík, pokrývající polovinu pozemku. Obíráte ostružiny, maliny a pozorujete nejrůznější druhy ptáků ozobávající bobule z keřů, které tam byly vysazené speciálně pro ně. Při návratu do domu nasbíráte ještě nějaké čerstvé ovoce a zeleninu. Uplatňujete své znalosti metod přírodního hospodaření k tomu, aby zahrádka plodila bez jakékoliv lidské dřiny dostatek potravy pro celou rodinu. Co nechcete pěstovat, to vyměňujete se sousedy, nebo kupujete.

        Okolí se má také dobře
        Váš statek se nachází mezi dalšími hektarovými statky, které navzájem odděluje bujný živý plot z rozmanitých stromů a keřů a dostatečně široká cesta. Jedna takto obnovená vesnice či osada jak je popsáno jinde, se může skládat i ze sta a více statků. Na každém z nich je vysázeno spousty původních (i ohrožených) dřevin a bylin, které umožňují život spoustě běžných i vzácných zástupců hmyzí i živočišné říše. Jsou zde lesíky, kvetoucí louky, políčka s obilím (jež lze pěstovat i bezorebnou metodou), rybníčky, údolí i kopce. Prostě všechny možné ekosystémy pro všechny možné druhy. Nikdo je neničí a nikdo je nemusí ani chránit, naopak - lidé je zde zakládají. Každý je na svém soukromém pozemku chce, protože je to pěkné a příjemně se zde žije. Lidské zásahy do této přírody jsou časem stále menší a menší. Váš útulný ekodům co vypadá jak z pohádky neobsahuje žádný umělý či násilně vytěžený materiál, je postaven pouze z přírodních materiálů, energii zajišťují místní obnovitelné zdroje a odpadní vodu čistí kořenová čistírna tvořící zároveň krásný mokřadní biotop. Máte pokoj od většiny účtů zasílaných korporacemi, proti nimž jsme bojovali, a které kdysi každý měsíc strašily v naší schránce.

Na svém po svém...
         Na vlastním pozemku si každý brzy uvědomí, že znečišťování, monokulturní pěstování a tvrdá zahradní dřina nikam nevedou. Ekolog žijící na svém ekozahradním statku má mnoho výhod oproti svému vystresovanému kolegovi z paneláku. Kdysi si myslel, že je vázaný na město, ale pak zjistil, že to byl jenom stav mysli. Jsme jen tak volní, jak si dovolíme být. Jak by mohl plně rozvíjet své nápady a být silný, kdyby musel přemýšlet, z čeho zaplatí příští nájem předraženého městského bytu, kde zaparkuje a co po něm asi bude dneska chtít šéf v práci? Už si ani nevzpomíná, jak ho v žaludku nepříjemně tlačívaly přepálené hranolky s majonézou z pouličního bufetu, které do sebe hodil, když táhnul dítě do školky. Místo aby se ekolog na statku trápil vymíráním vzácných druhů opeřenců, již dávno se sousedy vymysleli dobrou strategii a vytvořili společně několik vhodných biotopů zakomponovaných do desítek či stovek hektarů jejich vesnice či osady a pomohli tak v jejich ochraně. Bývalá pole, na kterých se nyní rozkládá toto harmonické lidské společenství, se rychle zregenerovala po předchozí devastující činnosti zemědělců a úrodná půda znovu přibývá. Obnovují se podzemní vody, léčivé prameny a studánky se probouzejí k životu. Vzácné rostlinky si mohou růst za domem a lze je kdykoliv namnožit a poskytnout pro obnovu poničených lokalit. Ekolog na ekozahradním rodovém statku má díky kontaktu s přírodou dostatek životní síly a čistou mysl. Členové vlastní rodiny ho podporují, protože jasně ukázal, že i pro ně je schopen udělat to nejlepší.

Příklady táhnou
        A řekněme si to na rovinu. Kdo dneska věří chudým a deprimovaným ekologům, kteří žijí ve městech, chodí do továrny, pijí kafe po litrech a jedí hamburgery? Ukažme lidem, že jde žít s přírodou v přátelství, a teprve potom to budou chtít taky. Že každý může mít celkem levně naprostý luxus a neškodit přírodě. Navíc, kdo jiný by měl začít měnit trendy a styl současné společnosti než environmentálně smýšlející jedinci? Kdo se má jako první začít přátelsky starat o půdu než lidé, kteří mají rádi přírodu? Pokud se jednoho dne změní trendy, pro koho budou chemičky vyrábět toxické postřiky a škodlivé prací prášky? Každý rozumný člověk si přeci ohlídá svou potravinu před dobrovolným a navíc placeným toxickým znečištěním.

 Znovuosídlené vesnice a rodové osady
          Možná jsem se ještě ani nezmínil o tom, že v centru každé znovuosídlené vesnice či rodové osady může vzniknout úžasné ekocentrum, ukázková veřejná zahrada, arboretum, centrum pro výzkum nových přírodně přátelských metod, malá elektrárna na obnovitelné zdroje, škola s běžnou i ekologickou výchovou, zdravá restaurace, …. prostě cokoliv co stojí zato vybudovat pro dobro lidí místních i okolních a pro blaho přírody, která tyto lidi bude obklopovat. Vytvořit ekozahradní rodový statek, o kterém se v tomto článku mluví, je reálné a je možné to vše pořídit za mnohem méně, než kolik stojí panelákový byt, pár let nájemného, nebo nejlevnější nové auto. Na závěr má oblíbená věta: „Jaké si to uděláme, takové to máme. A všechno jde, když se chce.“
S přáním toho nejkrásnějšího života každému

Váš ekozahradník
J.Svoboda