"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"

Přírodní hospodaření 
na rodovém statku a všude jinde

Co je jeden z nejdůležitějších předpokladů k tomu, aby se tato vize lepší budoucnosti skutečně v reálu prosadila?

Vytvořit fungující model multifunkčního přírodního hospodářství, které je zaměřené převážně na rostlinnou sféru a založené na metodách, jež jsou trvale udržitelné a zkvalitňují životní prostředí. Vytvořit tak i na málo úrodné půdě kvetoucí jedlé zahrady, které mohou po určité době sloužit k obživě celé rodiny. 

Metody a postupy přírodního hospodaření

  Tyto metody jsou vyzkoušené na mnoha místech naší planety v různých podnebných pásmech, jsou funkční, mnohdy méně pracné a levnější, co do vstupů. Vycházejí především z pozorování přírody a ze spolupráce s ní.

Bezorebné pěstování obilovin

    Metody orání, pletí, chemické hnojení, postřikování a mechanizované pěstování ve velkých monokulturních lánech jsou v konvenčním zemědělství mnohdy bohužel nevyhnutelné, ačkoliv z dlouhodobého hlediska přináší mnoho nevýhod. Díky orbě a kultivaci polí ubývá každoročně obrovské množství ornice vlivem větrné a vodní eroze. Z narušené půdy se vyplavují a rychleji spotřebovávají půdní živiny, které je nutno doplňovat průmyslovými hnojivy, což časem zhoršuje kvalitu nejen půdy, ale i všech povrchových a podzemních vod. Obrovské lány polí oseté jedním druhem plodin jsou náchylné k invazím a přemnožování škůdců, což vyžaduje nadměrné aplikace pesticidů, čímž se zároveň hubí užiteční živočichové. S plevely se vede nekonečný boj pomocí herbicidů. Přirozená biodiverzita (druhová rozmanitost) mizí, mnoho užitečných mokřadů bylo kvůli zemědělství meliorováno. Těžká technika ničí svou vahou půdní strukturu a spalováním ropných zásob ohrožuje klima planety. Výsledkem jsou potraviny plné škodlivých látek a degradace životního prostředí. Přitom již přes padesát let jsou praktikovány a publikovány bezorebné metody pěstování obilí, jejichž výnosy jsou srovnatelné a vyšší než u běžně obhospodařovaných polí. Některými z principů této metody jsou používání starších odrůd obilí kvůli jiným vlastnostem (odnožování, zakořeňování, plazivost…), podsev z jetele, vysazování další obiloviny ještě před sklizní dozrávající atd. Tyto metody zabraňují půdní erozi, obohacují jí o humus, zlepšují život půdních organizmů a tím zvyšují úrodnost půdy, není třeba hnojit, orat a postřikovat. Hodí se ideálně pro menší farmy a ruční sklizeň. Největším průkopníkem byl pan M. Fukuoka z Japonska, v evropských podmínkách metodu nejvíce rozvinul Francouz M. Bonfils.
(odkazy: Masanobu Fukuoka - Revolúcia jednej slamky, 1996; Mark Moodie – Virtuóz pšeničného poľa,vydáno samizdatem, 2001;).

Zpravokořeňování ovocných stromů a extenzivní sadařství

    Obvyklé intenzivní sadařské postupy založené na monokulturách, roubování, řezání, hnojení, chemických postřicích a mechanizované sklizni mají mnoho nevýhod, např. náchylnost k chorobám a napadení škůdci, velké náklady na údržbu a chemickou ochranu, ochuzování půdy a další negativní ekologické dopady. Výhodou je možnost využití pro velkovýrobu. Extenzivní sady, i tzv. „jedlé lesní zahrady“ jsou naopak založené na vytvoření velké rozmanitosti stromů, keřů, bylin a hmyzu. Takovýto funkční ekosystém je samoregulující, odolný a z větší části nezávislý na lidských vstupech. Bude tvořen z vhodných, převážně místních šlechtěných i nešlechtěných odrůd rostoucích na vlastních kořenech (množených vegetativně i generativně), stromy nebudou nikdy řezané. Již v polovině dvacátého století pracovníci Československé akademie věd úspěšně odzkoušeli mnoho metod zpravokořeňování ovocných stromů, což při vhodném použití může značně zvýšit jejich odolnost. V rámci tohoto programu je i záchrana starých odrůd ovoce.
Řez stromů a keřů je pracná a dle mnohých odborníků i zcela zbytečná součást dnešního života. Strom který pravidelně upravujeme začne nepřirozeně obrůstat a těmito zásahy je celý život doslova mrzačen. Přestaneme-li s tím, nikdy se nevrátí do své přirozené růstové formy. Příroda ví nejlépe, jak natočit jednotlivé listy i větve aby přijímaly maximum světla, aby tvar koruny odolával nepřízni počasí a aby ovoce bylo hojné a zdravé. Jediný zásah může tuto harmonii narušit jednou pro vždy. Nejlepší je vybrat vhodné odrůdy, které nemají sklon k přehušťování a nikdy je nezačít řezat. (Již poškozené stromy lze alespoň trochu napravit šetrným opravným řezem). 
(odkazy: J.Oplt, Dr. L. Černý – Zakořeňování a štěpování ovocných rostlin, Akademie věd 1958; Patrick Whitefield - How To Make A Forest Garden, 2002; Toby Hemenway - Gaia´s Garden- A Guide To Homescale Permaculture, 2001; )

Trvale udržitelné lesnictví

    Monokulturní vysazování lesů, především smrkových, vede k vyčerpávání a okyselování půdy, což má za následek slabou odolnost stromů, které snadno podléhají kůrovci, povětrnostním podmínkám a průmyslovým emisím. Smrkové monokultury mají minimální nasákavost půdy, což podporuje vznik povodní, biodiverzita rostlin i živočichů je extrémně nízká, druhy vymírají kvůli ztrátě přirozeného biotopu (chudý podrost), kterým dříve byl rozmanitý smíšený prales nestejného stáří. Těžba dřeva formou holosečí je sice krátkodobě ekonomicky efektivní, ale nejméně vhodný způsob hospodaření s lesy. Řešením je věkově rozmanitá lesní polykultura uzpůsobená nadmořské výšce a půdě, kácení formou probírky nebo tzv. „toulavé seče“, část dřevní vždy hmoty zůstává v lese pro tvorbu nové půdy. Druhová rozmanitost zajistí přírodní rovnováhu, která zabrání přemnožování jednotlivých organismů a hromadnému výskytu chorob. Ve zdravém ekosystému můžeme najít všechny druhy škůdců i plevelů, ale nenajdeme žádné závažné škody jimi způsobené (je dokázáno, že i při intenzivním chemickém ošetřování jsou ztráty na úrodě způsobené škůdci větší). Rostliny a živočichové žijí ve vzájemné symbióze vytvořené miliony let evoluce. Když tyto základní vazby chybí, ekosystém ke své funkci vyžaduje velké množství lidského úsilí, nebo přestává fungovat.
(odkazy: Chris Maser – Přeměněný les, 1996; Ben Law – The woodland way, 2001; Zdeněk Mráček – Les, Orbis Praha 1959;)

Polykulturní pěstování kulturních plodin 
(zelenin, luštěnin, ovoce)

Tvorba propojených jedlých ekosystémů

    Využitím všech výše zmíněných prvků a metod lze zkomponovat soběstačné farmy a velké zahrady zaměřené na produkci převážně rostlinné potravy. Výsledkem je zároveň péče o krajinu a životní prostředí, zvyšování biodiverzity, záchrana mizejících druhů a odrůd kulturních i přírodních plodin. Myšleno je i na druhy neužitkové (převážně původní), které mají svou funkci pro stabilitu celého produkčního ekosystému. Princip dohromady propojených prvků vychází z vědního oboru jménem permakultura a poskytuje více úrody na jednotku plochy nežli monokultury s jednotlivými druhy, protože umožňuje pěstování ve více rostlinných patrech. Recyklace přírodních zdrojů zajistí, že nikdy nedojde k vyčerpání bohatství, které nám bylo dáno na počátku. Na pozemku se dá velmi snadno recyklovat veškerá zelená hmota pomocí mulčování a kompostování, odpadní (tzv. šedá) voda pomocí kořenové čističky, lidský trus pomocí kompostovacích toalet atd. V přírodě nic není nazmar, vše mrtvé a nepotřebné ihned slouží novému životu.
(odkazy: Bill Mollison a Reny Mia Slay – Úvod do Permakultury, Permakultura (CS) 1999; Patrick Whitefield – The Eath Care Manual, 2004; Sepp Holzer - The Rebel Farmer, 2004 - www.krameterhof.at ;)

Produkce vlastních osiv a udržování místního genofondu

    Zemědělská velkovýroba poskytuje většinou pouze moderní odrůdy, čímž ty staré rychle zanikají. Tato produkce semen zatěžuje životní prostředí používáním pesticidů a umělých hnojiv.  Důvody pro pěstování vlastních osiv jsou uchovat bohatství odrůd kulturních rostlin, získat vlastní biologické osivo přizpůsobené místním podmínkám a tím uzavřít ekologický koloběh zahrady nebo hospodářství. Nadnárodní korporace si vytvořily celosvětový monopol na  dodávky osiva (a zároveň chemikálií), čímž diktují zemědělcům co a jak pěstovat. Udržování vlastního semenného genofondu osvědčených druhů je dobrou cestou, jak se z této závislosti vymanit. Vyhneme se tak i geneticky manipulovaným plodinám (GMO). Geneticky modifikované plodiny a organismy jsou potenciálně velmi nebezpečné a proto vůbec nepřipadají v úvahu pro přírodní hospodaření.Volba druhů a odrůd proto má být už na začátku závislá na konkrétním místu a jeho specifických půdních a klimatických podmínkách. Rostlina, která je ve svém prostředí spokojená, je zdravá a netrpí škůdci ani chorobami. Některé současné odrůdy byly šlechtěním zbaveny přirozené odolnosti a bez použití postřiků se neobejdou. V přírodním hospodaření proto najdou uplatnění také staré a místně původní druhy, které téměř upadly v zapomnění.
(odkazy: P.Dostálek a kolektiv- Pěstujeme si vlastní semínka, 2001; společnost Gengel, www.gengel.webzdarma.cz ; www.vern.de ; www.arche-noah.at ; www.psrara.org ; www.catalase.com ; www.hdra.org.uk)

Využití znalostí planetárních vlivů na rostliny a komunikace s rostlinami

Minimalizace techniky či její pozdější úplné vyloučení

    Bezpracné metody a menší obhospodařované plochy umožní ušetřit velké výdaje za technický arzenál a jeho údržbu. Současné moderní zemědělství je založené na nadměrné spotřebě fosilních paliv, energetický vklad je vyšší než skutečný výnos. Tento způsob není trvale udržitelný a ničí přírodní zdroje pro naše potomky. Výše zmíněné metody, které chceme v projektu použít, v podstatě vylučují nadměrnou mechanizaci a používání strojů. Princip multifunkčního přírodního hospodaření je spíše založen na pozorování přírodních procesů a přizpůsobování se změnám, ručním úpravám a minimalizaci lidských zásahů. Pro přechod a počáteční jednorázovou úpravu pozemků je použití mechanizace odůvodněné. 
Trpělivost je dalším důležitým faktorem, když začínáme ve spolupráci s přírodou hospodařit na půdě poznamenané v minulosti necitlivou lidskou činností. Přírodním stylem dosahujeme postupné obnovy všech ekologických vazeb a vytváříme na pozemku fungující ekosystém, který bude každým rokem stabilnější. Úsilí vynaložené na začátku se v budoucnu bohatě vrátí ve formě stále se zlepšující kvality půdy, výnosů plodin a stále menší závislosti tohoto přírodního celku na lidské údržbě. Je reálné dosáhnout stavu, kdy jedinou prací bude sklizeň úrody a setí jednoletých plodin. Krása a nádherná atmosféra takového místa přichází jako žádoucí vedlejší produkt, dar budoucím generacím.
(odkazy: Masanobu Fukuoka - Revolúcia jednej slamky, 1996; M. Fukuoka – Natural way of farming, 1985;)

Ostatní metody a postupy

Vytvořit dokonale propojený přírodní systém, kdy jeden prvek podporuje druhý, je možná nelehký úkol, ale výsledkem je doslova rajská zahrada, která převyšuje svými výnosy nudné užitkové plochy. Přírodní hospodaření  není ve své podstatě alternativou k současnému zemědělství, nýbrž budoucí normou, která bude zdokonalovat sama sebe a již žádnou alternativu potřebovat nebude.

Jaroslav Svoboda & Květoslava Svobodová