Větší
než zahrada, menší než farma,
krásnější než sad a
úrodnější
než pole.
|
Stádium brutálních plevelů Člověku to může brutální připadat, protože se cítí tou bujností zatlačen do kouta, nezapadá to do jeho plánů. Pro přírodu je to spíše blahodárná regenerace, extáze po letech mučení pod radlicemi a koly traktorů. Plevel léčí půdu!
Do tohoto stádia se může dostat se svým pozemkem každý, kdo přebere po zemědělcích holé pole a snaží se začít hospodařit s co nejmenším počtem zásahů. Toto stádium je pro přírodu to nejlepší a nejléčivější jaké je schopna vytvořit, ale pro člověka to nejděsivější a nejbeznadějnější. Ale cokoliv "plevelného" na půdě roste, vždy je to pro ní lepší než když je holá a oraná, nebo pokrytá jen monokulturou nějaké plodiny.
Je známou věcí, že na půdě udusané, těžké a jílovité rostou plevely s hlubokými kořeny, které se ji snaží provzdušnit, umožnit vodě i vzduchu průniku do hloubky. Když odumřou, zůstanou po nich chodbičky. V půdě písčité, lehké a sypké naopak vyrůstají plevelné rostliny, které mají hodně vlásečnicovitých hustých kořínků, které tuto půdu váží a drží pohromadě. Brání erozi, stíní jí a dodávají do ní humus. Kořivy rostou zase ve velkých porostech prioritně na půdách, které mají nadbytky dusíku. To se stává po přehnojení průmyslovými hnojivy (někomu mohou stékat na pozemek hnojiva při dešti z okolních polí), nebo když byl na místě chov zvířat nebo skládka hnoje. Kopřiva je užitečná rostlina, mnoho druhů motýlů -jejich housenek- bez ní nepřežije. Zlepšuje půdu. Bohužel je to dlouhodobější proces, než sama místo opustí. Při pravidelném kosení a vysazení stromů, které odebírají živiny pro svůj růst, kopřivy většinou opustí svůj trůn během několika let. Velké jednoleté i vytrvalé plevele tedy mají za úkol
poraněnou a krvácející půdu co nejdříve
zakrýt, svázat a kypřit svými kořeny, léčit
svými látkami a zúrodnit svou biomasou.
Dříve bývaly plevele méně brutální,
ale následkem neustálého
ošetřování polí herbicidy ty jemné,
něžné a krásné druhy vyhynuly a přežili jen ti
nejotrlejší tvrďáci. Nic jiného
nezabíralo, tak příroda vycvičila své
speciální komando a naservírovala ho člověku
přímo pod jeho přecitlivělý nos. Doslova, mnohé z
těchto plevelů jsou silné alergeny, například pelyněk.
Příroda má s člověkem zlé zkušenosti, proto
chvíli trvá, než ji na rodovém statku
získáme na svou stranu. Chápavý,
pečující a láskyplný přístup je asi
jediné správné řešení. Ne
každý je na to připraven, tak se připravte...
Plevelné stádium je naprosto vpořádku, pokud vám nezadusí rostliny, které jste třeba již stihli vysázet, nebo pokud si na vás nestěžují lidé z okolí. Při zakládání rodového statku hrozí obojí, ve všech případech je tedy ideální plevel pravidelně kosit. Nenechte ho dorůst do maximálního tvrdého a vysokého stadia. Jednak se vysemení, druhak se těžko sklízí když jeho stonky ztvrdnou. Pokosený plevel ihned vypadá jako louka, a také se opravdu v louku rychle začne měnit. Sice ne v tak pestrou jako kdybyste ji vyseli ze směsi od Planty naturalis, ale časem se pestrost sama zvyšuje. Zde se projeví permakulturní moudro, že "včasná záplata ušetří deset dalších". Můžete se plevelnému stádiu kompletně vyhnout tím, že rozoranou půdu okamžitě ručně osijete (nebo necháte strojně osít) nějakým vhodným zeleným hnojením (seznam a popisky mám v knize) nebo květnatou loukou. Záleží na tom, čeho chcete docílit. Pestřejší směs druhů na zelené hnojení je lepší nežli monokultura. Možná zvolíte jiné postupy na různých částech pozemku. Potom je nezbytné tento porost pravidelně sekat (kosou nebo strojně). V prvních letech aby se zahustil a nepřevládly plevely, v dalších letech proto, aby zůstal hustý a nepokračovala přírodní sukcese směrem k lesnímu stadiu... Každým rokem je situace lepší a méně plevelnější, stane se z toho pěkná louka, ale s kosením louky vpodstatě nelze nikdy přestat, pokud ji chcete mít, protože přírodní sukcese chce udělat z každého kusu půdy dlouhověký les. ![]() ![]()
Vlevo
naposledy zorané pole oseté jetelem lučním
(vytrvalé zelené hnojení), vpravo
oseté směsí semen květnatých luk. Co je
vhodnější na váš pozemek
záleží, co tam chcete mít a dělat potom (sad,
záhony, jezero, les...). Je dobré mít předem
zpracovaný předběžný design, může to být pro
každou část pozemku jiné. Jinou variantou je nesít
nic, jen kosit plevel který vybere příroda, a rozhodnout
se až později co kde bude. Abyste vůbec nemuseli
kosit,
máte na výběr z několika téměř
bezúdržbových povrchů - spadané listí pod
hustými stromy, porost nízkých půdokryvných
trvalek v polostínu pod stromy, slunný porost
nízkých a vysokých keřů mezi nimiž jsou cestičky a
trvalky. Také vodní hladina se většinou
nekosí (jen rákosí u břehu když z něho chcete
střechu). Časem bude na statku pestrá mozaika všech
těchto povrchů a kosených ploch bude každým rokem
ubývat - trvalky se rozrůstají, koruny stromů se
přibližují, keře se zvětšují, stínu
přibývá... Na kosení po nějakých deseti
letech zbudou trvale jen místa, která k tomu
určíte tím, že na nich bude porost, který
kosení vyžaduje. Pokud čtvrtinu až poloviny plochy osázíte lesními
stromy jako budoucí lesík, s příměsí tvrdého sadu (skupinky ořešáků a
jedlých kaštanovníků, lísky...), tuto část je také nutno kosit jen
dokud by plevel mohl dusit sazenice dřevin, ideálně prvních 5 let.
Potom z toho začne vznikat jiný ekosystém, kde sice vysoká tráva i
plevel stále ještě několik let vadí v chození, než si s ní stromy
poradí definitivně, ale na vývoj dřevin již nemá zásadní vliv. Stačí si
tam kosit cestičky. Text a foto:
Jaroslav Svoboda
|
"Je
to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o
nádhernou zahradu ...
... umění, které po dlouhou
dobu spalo v našich
srdcích"
|