Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad a úrodnější než pole.

Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Stádium brutálních plevelů

Člověku to může brutální připadat, protože se cítí tou bujností zatlačen do kouta, nezapadá to do jeho plánů. Pro přírodu je to spíše blahodárná regenerace, extáze po letech mučení pod radlicemi a koly traktorů. Plevel léčí půdu!


(pelyněk černobýl - léčivá bylinka která roste sama :-)

Do tohoto stádia se může dostat se svým pozemkem každý, kdo přebere po zemědělcích holé pole a snaží se začít hospodařit s co nejmenším počtem zásahů. Toto stádium je pro přírodu to nejlepší a nejléčivější jaké je schopna vytvořit, ale pro člověka to nejděsivější a nejbeznadějnější. Ale cokoliv "plevelného" na půdě roste, vždy je to pro ní lepší než když je holá a oraná, nebo pokrytá jen monokulturou nějaké plodiny.

 

        Plevele jsou specialisté na léčení různých druhů půd
        Je známou věcí, že na půdě udusané, těžké a jílovité rostou plevely s hlubokými kořeny, které se ji snaží provzdušnit, umožnit vodě i vzduchu průniku do hloubky. Když odumřou, zůstanou po nich chodbičky. V půdě písčité, lehké a sypké naopak vyrůstají plevelné rostliny, které mají hodně vlásečnicovitých hustých kořínků, které tuto půdu váží a drží pohromadě. Brání erozi, stíní jí a dodávají do ní humus. 
Kořivy rostou zase ve velkých porostech prioritně na půdách, které mají nadbytky dusíku. To se stává po přehnojení průmyslovými hnojivy (někomu mohou stékat na pozemek hnojiva při dešti z okolních polí), nebo když byl na místě chov zvířat nebo skládka hnoje. Kopřiva je užitečná rostlina, mnoho druhů motýlů -jejich housenek- bez ní nepřežije. Zlepšuje půdu. Bohužel je to dlouhodobější proces, než sama místo opustí. Při pravidelném kosení a vysazení stromů, které odebírají živiny pro svůj růst, kopřivy většinou opustí svůj trůn během několika let.

        Velké jednoleté i vytrvalé plevele tedy mají za úkol poraněnou a krvácející půdu co nejdříve zakrýt, svázat a kypřit svými kořeny, léčit svými látkami a zúrodnit svou biomasou. Dříve bývaly plevele méně brutální, ale následkem neustálého ošetřování polí herbicidy ty jemné, něžné a krásné druhy vyhynuly a přežili jen ti nejotrlejší tvrďáci. Nic jiného nezabíralo, tak příroda  vycvičila své speciální komando a naservírovala ho člověku přímo pod jeho přecitlivělý nos. Doslova, mnohé z těchto plevelů jsou silné alergeny, například pelyněk. Příroda má s člověkem zlé zkušenosti, proto chvíli trvá, než ji na rodovém statku získáme na svou stranu. Chápavý, pečující a láskyplný přístup je asi jediné správné řešení. Ne každý je na to připraven, tak se připravte...

        Plevelné stádium je naprosto vpořádku, pokud vám nezadusí rostliny, které jste třeba již stihli vysázet, nebo pokud si na vás nestěžují lidé z okolí. Při zakládání rodového statku hrozí obojí, ve všech případech je tedy ideální plevel pravidelně kosit. Nenechte ho dorůst do maximálního tvrdého a vysokého stadia. Jednak se vysemení, druhak se těžko sklízí když jeho stonky ztvrdnou. Pokosený plevel ihned vypadá jako louka, a také se opravdu v louku rychle začne měnit. Sice ne v tak pestrou jako kdybyste ji vyseli ze směsi od Planty naturalis, ale časem se pestrost sama zvyšuje. Zde se projeví permakulturní moudro, že "včasná záplata ušetří deset dalších".


       
        Můžete se plevelnému stádiu kompletně vyhnout tím, že rozoranou půdu okamžitě ručně osijete (nebo necháte strojně osít) nějakým vhodným zeleným hnojením (seznam a popisky mám v knize) nebo květnatou loukou. Záleží na tom, čeho chcete docílit. Pestřejší směs druhů na zelené hnojení je lepší nežli monokultura. Možná zvolíte jiné postupy na různých částech pozemku. Potom je nezbytné tento porost pravidelně sekat (kosou nebo strojně). V prvních letech aby se zahustil a nepřevládly plevely, v dalších letech proto, aby zůstal hustý a nepokračovala přírodní sukcese směrem k lesnímu stadiu... Každým rokem je situace lepší a méně plevelnější, stane se z toho pěkná louka, ale s kosením louky vpodstatě nelze nikdy přestat, pokud ji chcete mít, protože přírodní sukcese chce udělat z každého kusu půdy dlouhověký les.

 

Vlevo naposledy zorané pole oseté jetelem lučním (vytrvalé zelené hnojení), vpravo oseté směsí semen květnatých luk. Co je vhodnější na váš pozemek záleží, co tam chcete mít a dělat potom (sad, záhony, jezero, les...). Je dobré mít předem zpracovaný předběžný design, může to být pro každou část pozemku jiné. Jinou variantou je nesít nic, jen kosit plevel který vybere příroda, a rozhodnout se až později co kde bude.


        Abyste vůbec nemuseli kosit, máte na výběr z několika téměř bezúdržbových povrchů - spadané listí pod hustými stromy, porost nízkých půdokryvných trvalek v polostínu pod stromy, slunný porost nízkých a vysokých keřů mezi nimiž jsou cestičky a trvalky. Také vodní hladina se většinou nekosí (jen rákosí u břehu když z něho chcete střechu). Časem bude na statku pestrá mozaika všech těchto povrchů a kosených ploch bude každým rokem ubývat - trvalky se rozrůstají, koruny stromů se přibližují, keře se zvětšují, stínu přibývá... Na kosení po nějakých deseti letech zbudou trvale jen místa, která k tomu určíte tím, že na nich bude porost, který kosení vyžaduje. Pokud čtvrtinu až poloviny plochy osázíte lesními stromy jako budoucí lesík, s příměsí tvrdého sadu (skupinky ořešáků a jedlých kaštanovníků, lísky...), tuto část je také nutno kosit jen dokud by plevel mohl dusit sazenice dřevin, ideálně prvních 5 let. Potom z toho začne vznikat jiný ekosystém, kde sice vysoká tráva i plevel stále ještě několik let vadí v chození, než si s ní stromy poradí definitivně, ale na vývoj dřevin již nemá zásadní vliv. Stačí si tam kosit cestičky.


Text a foto: Jaroslav Svoboda

Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Zpět na úvodní stránku

"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"