"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
| Úvodní | Ekozahrada | Rostliny | Klub | Kurzy | Doporučuji | Kontakt |
|
sekce: Rostliny Zimolez
kamčatský (lidově kamčatská borůvka)
Zimolez kamčatský patří do čeledi
zimolezovitých (Caprifoliaceae) a je známo více
jak 60 různých druhů zimolezů. Areál původního
rozšíření zimolezů byl v severním mírném
pásu. Nejvíce druhů je rozšířeno v severní
Americe a ve východní Asii. Skoro všechny druhy
mají pro člověka málo chutné plody a jsou využívány
pouze jako okrasné keře či popínavé rostliny s dekorativními
a nejedlými plody, výjimku tvoří pouze několik
druhů jako je zimolez úzkolistý (Lonicera
angustifolia), zimolez modrý (Lonicera caerulea),
zimolez jedlý (Lonicera edulis), zimolez kamčatský
(Lonicera kamtschatica) nebo zimolez chundelatý
(Lonicera villosa). Tyto druhy se pak využívají při
dalším šlechtění zimolezů pro dosažení větších
a chuťově lepších plodů. Nejčastěji
se ale u nás setkáváme právě se zimolezem kamčatským.
Jak už sám název napovídá, původní areál rozšíření
tohoto zimolezu je ve východní Sibiři a na
poloostrově Kamčatka, kde vytváří rozsáhlé
porosty. Původní divoké zimolezy neměly tak chutné
plody, ale díky cílenému šlechtění se podařilo
dosáhnout odrůd, které mají chutné plody s příjemnou
příchutí připomínající borůvky, takže se
tomuto zimolezu také říká kamčatská borůvka.
Na rozdíl od pravých borůvek ale rostou na jakékoliv
půdě a nevyžadují kyselou lesní půdu. Zimolez kamčatský
je nízký opadavý keř, který dorůstá až 1,5 m
do výšky a v dobrých podmínkách až 2 m.Ve
své domovině je typickou podrostovou dřevinou ve
světlých hájích nebo na lesních pasekách, na rašeliništích
či močálech nebo podél řek a jezer. Tento keř
není náročný na půdní podmínky a dobře roste
jak na kyselých, tak i neutrálních či zásaditých
půdách. Vyhovují mu také půdy jak půdy písčité,
tak i hlinité a jílovité. Dokonce snese i půdy
chudší na živiny, ale špatně snáší suché půdy.
Proto je vhodné v prvním roce po výsadbě či
v suchých létech dopřát zimolezu vydatnou zálivku.
Mezi velké přednosti
zimolezu patří vedle nenáročnosti na druh půdy
také velká odolnost na mráz ve dřevě i ve květu
a je mrazuvzdorný až do –45°C. Na rostlinách
také nejsou pozorovány žádné škody způsobené
škůdci či chorobami. Určitou zajímavostí je, že
u nás listy zasychají už v průběhu července.
Nejedná se o žádnou chorobu a tyto listy nejsou na
závadu, protože zimolez pochází z oblastí s krátkým
vegetačním obdobím a proto k časnému
zaschnutí a opadání má přirozené dispozice.
Jinak tyto listy jsou podlouhlé až kopinaté,
celokrajné, mají světle zelenou barvu a bývají
velké 5 až 10 cm. Zimolez kamčatský
vykvétá od února do dubna drobnými žlutými kvítky,
které jsou velké až 3 cm. Květy jsou samosprašné
a jsou opylovány hmyzem. Z těchto květů se
vytvářejí plody velké 2 až 3 cm. Plodem je
souplodí dvou srostlých bobulí, které má
soudkovitý až válcovitý tvar. Tyto plody mají
tmavě modrou barvu, jsou ojíněné a dozrávají už
v průběhu května. Plody se hodí k přímému
konzumu nebo se kuchyňsky zpracovávají na kompoty,
džemy a mražené výrobky. Pro svou silnou barvící
schopnost se používají také jako přírodní
barvivo. Plody jsou bohaté na vitamíny C a B a také
na minerální látky, zejména na hořčík, draslík,
hořčík, fosfor a vápník. Díky obsahu různých
biologicky aktivních látek mají plody také léčivé
vlastnosti a využívají se při léčbě sklerózy,
pomáhají při zastavování krvácení a používají
se také jako močopudný a antimikrobiální prostředek. Zimolez kamčatský lze snadno množit jak generativně, tak vegetativně. Generativně lze množit semenem, které ke svému vyklíčení potřebuje 2 měsíční chladnou stratifikaci v ledničce nebo semena zasít na podzim do země a nechat přirozeně stratifikovat přes zimu. Vyklíčené semenáče se doporučuje přesadit do samostatných nádob hned, jak jsou dostatečně velké pro manipulaci a ponechat přes první zimu přezimovat ve studeném skleníku. Tyto semenáče si ale bohužel zpravidla nepodržují vlastnosti matečních rostlin a tak většina takto vzniklých semenáčů má hořké a nechutné plody. Z těchto důvodů je třeba zušlechtěné zimolezy rozmnožovat hlavně vegetativně pomocí zpola vyzrálých řízků dlouhých až 10 cm řezaných na přelomu července a srpna nebo pomocí vyzrálých loňských řízků dlouhých až 20 cm řezaných v listopadu. Tyto řízky se velice dobře ujímají. Další možností je množit pomocí hřížení, kdy vyzrálé pruty ohneme k zemi a po zasypání zeminou tyto pruty sami zakoření. Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.
Ostatní články ze sekce Rostliny:
|
|
|
